Celkem se poslední dobou divím,
jak někteří lidé mohou být tak falešní.
Tím nechci říci, že cizí,
ale vždy jsou to ti nejbližší, co tě zraní.
Zvykla jsem si, že neustále někdo z mého života odchází,
ač jedna rána, stále trápení.
Je snad nějaký důvod se přetvařovat?
nebo jen nedokážou prohru ustát.
Vím, že láska existuje, ač mi většina tvrdí, že jsem naivní,
já se však nevzdám svého snění.
Vím však moc dobře, že tu lásky není dostatek, a že ji někteří nemohou cítit,
ale stále věřím, že ve mně ještě zbyly nějaké city.
Nechápou, když říkám, jak vše okolo nesnáším,
ti správní však vědí, že zevnitř trpím a nevěří těm lžím.
Ač se bouře uklidnila a slunce začíná zářit,
pořád vím, že o slunce se mohu mnohem více spálit.
ČTEŠ
Básně za cenu slz
PoetryMalá kapka vody, přesto tiší bolest, malý střípek vzpomínek, a vše vrátí se. Jediný útěk z reality je psaní básní, neboť to je kouzlo, co mé srdce chrání.
