Každé ráno jsem nervózní,
z očekávání, co ostatní vidí.
Úspěchy, o kterých říkají, že bych je měla dosáhnout,
ač stále nevidí, že procházím temnotou.Bojuji s úzkostí už příliš dlouho na to, abych ji zvládla,
jelikož pokaždé, co přijde ta rána,
přijde i myšlenka na odchod, o kterém mé srdce sní,
ač většinu má realita děsí.Stále čekám, až se vrátí,
v dálce jí vyhlížím, ale ona nikde už nezáří.
Její úsměv, co mi vždy zlepšil náladu,
vím, že už je to dávno pryč, jenže bez ní nemám tušení kam jdu.Na fotkách život, o kterém hodně lidí sní,
v datech však bolest a smrt co rány neléčí.
Ztratila jsem kontrolu už mnohokrát,
a tak promiň, už to neovládám.Cítím se, jako bych už svůj čas protahovala,
měla jsem dávno zemřít a udělat místo pro další.
Ostatní říkají, ať tu ještě chvíli zůstanu,
doufám však, že už tu dlouho nebudu.
ČTEŠ
Básně za cenu slz
PuisiMalá kapka vody, přesto tiší bolest, malý střípek vzpomínek, a vše vrátí se. Jediný útěk z reality je psaní básní, neboť to je kouzlo, co mé srdce chrání.