Kdyby tak mnozí věděli, co se doma děje,
kdyby tak mnozí věděli, že tohle nespraví žádná naděje.
Mrzí mě, že nemůžu říct, jak to všechno doopravdy je,
ač mám kde spát, nenazývám to domovem.
Někdy mám chuť sbalit se a odejít,
i za cenu toho, že se budu hůř mít.
Občas si říkám, že i život na ulici je více přátelský,
aspoň mi tam nemá kdo co vyčíst.
Mnoho lidí nechápe, proč mám smrt na prvním místě,
jenže já se necítím nikde komfortně.
Možná jsem blázen, ale sebepoškozování mi občas pomáhá přežít,
opravdu nebylo jiné řešení.
Možná jednou budu mít tu odvahu vše vzdát,
ale mezitím budu uprostřed cesty stát.
S myšlenkou, zda vůbec na konci cesta bude duha,
protože nechci být do konce života něčí sluha.
ČTEŠ
Básně za cenu slz
PoesíaMalá kapka vody, přesto tiší bolest, malý střípek vzpomínek, a vše vrátí se. Jediný útěk z reality je psaní básní, neboť to je kouzlo, co mé srdce chrání.
