Básně za cenu slz

Pravý já

Okolo mě pouhá zeď,
nedokážu říct, jak se cítím teď.
Bojím se vyjít,
a nahlas říct, co mě pořád trápí.

Říkáš, jak mě znáš, přičemž ani nevíš,
že mám chuť před realitou utýct.
Nikdy si nepřiznám, že mám city,
ať se snažím sebevíc, stále tu nějaký zbyly.

Lidé okolo hledají druhou část sebe,
jen já vím, jak moje cesta vede.
Tmavý tunel, toť budoucnost má,
a já dobře vím, že na tom místě budu sama stát.

Všichni okolo budou zamilovaný,
zatímco já budu hledat rýmy ve slovnících.
Víš proč tolik miluju svůj deník?
protože vím, že nemůže někam odejít.

Nebýt psaní, tak věř, že tu dávno nejsem,
můj pohár myšlenek a citů by přetek.
Ač nikdy nevím, kdo do mého života přijde,
tak jedno vím jistě,
nikdo mi nezaručí, že po týdnu zůstanou na stejným místě.

Nejde popsat ten strach a vím, že bych se neměla věčně v tom utápět,
nikdy ti neřeknu, jak to doopravdy je.
Tak až někdy řeknu, že láska neexistuje,
tak to ignoruj, a zůstaň tu se mnou, protože ve mně pořád moje pravý já bojuje.