Básně za cenu slz

Druhá půlka mě

S úsměvem, vždy tvrdím, že jsem na sebe hrdá,
kdyby tak ostatní věděli, že pravda je jiná.
Občas v noci mi slzy stékají,
s pocitem, že nikdy nebudu jako ostatní.

Řekla bych, že toho na srdci dost mám,
nikdo poblíž, tak jen tiše usínám.
Nedokážu to zastavit, ty myšlenky jsou jak lavina,
vím však jedno, na vše jsem zůstala sama.

Láska, či snad iluze?
nejsem si už ani jistá, zda existuje.
Pokud však ještě zbyla, dáš mi ji?
protože ji potřebuji pro tu dívku v zrcadle, co umírá mi.

Říkají, že vztah vydrží jen dvoum ze sta,
nechceš být tedy má druhá půlka?
Můj svět, moje všechno,
do posledního dne být jen se mnou, společný život.

Fyzicky nejsem schopna nic dát,
ale básně bych ti nepřestala psát.
Lásky pomalu ubývá,
a proto nechci být ta, co jí v sobě skrývá.

Miluju všechny ty pocity, který mi dají smysl žít,
jsou to však jen představy, realita to není.
Někdy si však říkám, zda by mohla být,
ale asi mi nezbývá nic jiného, než jen navždy snít.