Básně za cenu slz

Mraky

Koukáním do stropu s přáním, aby to byla krásná noční obloha,
mnoho hvězd, dlouhé procházky, chtěla bych to odznova.
Ač mi chybí to, kým má maska byla,
lidé kolem mě chtějí zemřít, táhne je tahle touha.

Přeji si tu bolest za ně převzít na sebe,
protože až mé jméno jednou zmizí, nikdo mě postrádat nebude.
Žiji proto, abych udržela naživu je,
protože vím, že to k něčemu bude.

Ač se snažím sebevíc, stejně mě ty myšlenky táhnout k sebevraždě,
já nechci pomoct, neber to špatně.
Nedokáži však odstranit realitu,
jedině možná tehdy, kdy všechny prášky do sebe nasypu.

Nepohřbívej mě však bez příběhu,
ač se nedokážu smát od srdce, vždy to myslím upřímně.
Nezabývej se tím, proč vlastně nemluvím,
já však už nevím, co k tomu mám více říct.