Usínám s pocitem, že zítra bude ze mě lepší člověk,
neustále to odkladám na zítřek.
S každým ,,zítra" hodiny tikají,
nic s tím nedělám, dny stále stejný.
I přesto všechno se nic neděje,
naučila jsem se žít se strachem.
Všechny ty pohádky, co nebyly skutečností,
se na mé budoucnosti podepíší.
Truhla, která skrývá všechny mé vzpomínky,
občas mám chuť odejít, promiň mami za ty hádky.
Jako malá jsem hodně snívala,
teď jsem však starší a jsem tu, abych se z toho všeho vypsala.
Mrzí mě, že začínám chápat, kam tohle vše vede,
ale ještě nejsem schopna sama pokračovat v cestě.
Žádný slzy nikdy nebudou zapomenuty,
protože jsou v podobě slov v mé poezii.
Nechci být dospělá a ani zůstat opět sama,
když teď neustále šlapu do prázdna.
I přesto všechno se nic neděje,
i když občas chci někomu můj příběh povědět.
Abych pravdu ale napsala, tak válčím sama se sebou,
tak buď jen prosím tu a provázej mě tou tmou.
Můžeš mě nenávidět,
ale vždy ti ukážu druhý směr.
Protože i v černé se skrývá světlo,
ale musíš pro něj na nejhlubší dno.
Snažím se zachránit moje staré já,
abych stále věděla, že někoho po boku mám.
ČTEŠ
Básně za cenu slz
PoezieMalá kapka vody, přesto tiší bolest, malý střípek vzpomínek, a vše vrátí se. Jediný útěk z reality je psaní básní, neboť to je kouzlo, co mé srdce chrání.
