Básně za cenu slz

STVŮRY

Stěny kolem mě,
ptají se mě, kým vlastně jsem.
S budoucností, která je vzdálená natolik, že nevidím na její konec,
nikdo neovlivníme, jak to vlastně jednou bude.

Kde skončíme, kde skončí jiní,
ti, kteří byli to jediný, proč život měl cenu, ale časy se mění,
nechtěj po mě, abych se tvářila, jako že mi nic není,
když vím, že ty démoni mě dennodenně ovlivňují.

Skoro 22 let tohoto mizerného života,
jediná má útěcha je, že nebudu muset žít znova.
Mám jeden pokus, jeden čas,
nediv se, že občas jsem tak toxická.

Stvůry v mojí hlavě jsou občas lepšími lidmi, než lidi okolo,
protože ti aspoň dají najevo,
že se nic vlastně nezměnilo,
ač lidi ti řekli, že bude lépe, Stvůry vědí, že se všechno to dobré vytratilo.

Dost často přemýšlím, zda to mám vše urychlit,
protože není důvod to celé zdržovat,
když můžu být v nebi s těmi, co nemohli už dále bojovat.
Představa, že tu budu dalších několik let mě děsí,
pamatuj si však, že můj odchod bude ikonický.