Básně za cenu slz

Šílenství

Někdy se dívám okolo sebe na svět,
to je ta chvíle, kdy je mi špatně.
Jsem unavená ze všech těch tváří,
už se nechci namotávat do dalších lží.

Můžeš se zeptat, jestli znám odpovědi,
příběh slz znám celý zpaměti.
Můžu ti ukázat, co je to pravý šílenství,
lidé dokážou být zlý, když jim něco chybí.

Můžeš mít masku, ale k čemu ti je,
když jediný v co věříš je naděje, která neexistuje.
K čemu je se usmívat, když za tím není radost,
nejspíš začíná ve mně převládat zlost.

Nechápej mě špatně, jen začínám šílet,
tak prosím buď tu se mnou, do poslední chvíle.
Vím, že rány se změní na jizvy,
které budou poukazovat na všechny mé dřívější chyby.

Byli tu lidi, co ztratili směr cesty,
jediná chyba byla, že špatně odbočili.
Už je nic nezachrání, jsou ztraceni v mlze,
jdu za nimi, jenže je pozdě.

Nechápej mě špatně, jen jsem jim chtěla pomoct,
do poslední vteřiny, dokud budu moct.
Možná si to nezaslouží, ale co na tom,
srdce krvácí, nic nebude zapomenuto.

Vzpomínky tě pomalu časem zničí,
nemůžeš dýchat, slzami se dusíš.
Ačkoliv někdy ztrácíme štěstí,
tak i přesto držíme pěsti.

Přejeme si, aby to nemělo konec,
ale pravda je taková, že stejně zazvoní zvonec.
Lidé odcházejí,
ale vzpomínky navždy zůstávají.

Nevím, proč nemůžou spolu se smutkem odejít,
ale začínám chápat, že to tak má být.
Každou slzou se člověk posílí,
i když přes tu mlhu nic nevidí.

Časem se vše ukáže v jasných barvách,
už to bude pouze napsané ve stránkách.
Stránky života, co se nám každému píšou,
a čekáme na den, kdy se ty řádky dopíšou.