Bojím se, že už tě nenajdu na tom místě,
místě, kdy si mi vyrazil dech.
Tvůj pohled do očí, co zářil jako diamant,
vše je ztraceno, už v nich není ta jiskra.Snad si na mě občas vzpomeneš jako na holku,
která byla zamilovaná do tvého úsměvu.
Ač žádné my není,
stále doufám a sním.Jsem blázen a můj svět nahrazuje růžová,
ta barva, co skrývá vše zlé za iluze falešné.
S kombinací černé však varianta vražedná,
můžeš mě zlomit, už dávno jsem zničená.A i když už je pozdě na to tě milovat,
budu zde stále čekat.
Víš proč se chovám jako bezcitná mrcha?
protože v mém srdci je neskutečná prázdnota.Nedokážu tě nahradit za někoho jiného,
všichni jsou tak obyčejný, chci tebe, věř mi to.
Lituji tolik věcí, co jsem provedla,
ale pokaždé se mě nenávist ve mě zmocní, už nechci být ta mrcha.Prosím vrať to, pro co jsem žila,
ač se nevrátíš, pošli mi anděla.
Moje duše potřebuje osvobození,
nechci moje staré já pořád držet ve vězení.Možná, že na to nepomůže lék, ani žádná droga,
ty jsi byl však ten, koho jsem kdy chtěla.
Nedokážu vysvětlit, proč pokaždé kdy jsem s někým jiným myslím na tebe,
pak mi začíná docházet, že se mě zmocní emoce.Počkám si, dokud poslední světla nezhasnou,
poté mohu jít spát s myslí klidnou.
Chci skončit s tímhle čekáním,
protože nikdo nemá ani tušení, jak moc mě to každý večer zabíjí...
ČTEŠ
Básně za cenu slz
PoetryMalá kapka vody, přesto tiší bolest, malý střípek vzpomínek, a vše vrátí se. Jediný útěk z reality je psaní básní, neboť to je kouzlo, co mé srdce chrání.