Počkej chvíli, vrátím se večer,
čas s tebou uteče, jak nějakým kouzlem.
Dej mi čas a já na tom dokážu pracovat,
možná párkrát tě dokážu zklamat.
I když nejsem ta, za kterou by mě chtěli mít,
věř, že i bez nich dokážu žít.
Pár lidí kolem sebe, jen ti nejbližší,
jen oni ví, kdy je můj úsměv upřímný.
Bolí mě hlava z tohohle života, co se stal kolotočem,
prosím zastav to, než skončím věčným spánkem.
Jsem unavená, ale přesto stále růžová,
nebudu ti lhát, už nechci pokračovat dál.
Bojím se všeho kolem,
řekl, že jsem uplakánek a možná pravdu měl.
Vždy utíkám od svých citů,
všechny ty příběhy jsou bez konců.
Podívej se na mě a řekni mi, proč na mě mluvíš?
když si pokaždé moji zprávu pouze zobrazíš.
Nechci cítit nic, nechci být raněná,
ač to k životu patří, já to vynechávám.
Všechny scénáře v mé hlavě budou v paměti,
nemysli si, že to dokážeš změnit.
Kdybych chtěla, bylo by to dávno pryč,
stejně tak, jako ty zbytečný slzy.
ČTEŠ
Básně za cenu slz
PoetryMalá kapka vody, přesto tiší bolest, malý střípek vzpomínek, a vše vrátí se. Jediný útěk z reality je psaní básní, neboť to je kouzlo, co mé srdce chrání.
