Skoro 20 let na krku,
a ty nad svojí rukou stále držíš svou žiletku.
Přemýšlíš, kdy bude ta vhodná doba,
ač nezáleží na čase, ale zda bude odvaha.
Obviňuji všechny, co tvrdí, jak bych jim chyběla,
ač za normálních okolností bych stejně jednoho dne byla jen vzpomínka.
Moji krev mají na svědomí lidi, co mě tu drží,
neříkej, že tomu není tak,když víš, jak mě tenhle vymrdaný život ničí.
Tolik let si přeji být tím mrakem na nebi,
co by jen z dálky pozoroval ostatní s jejich příběhy.
Můžu ti napsat celý seznam o tom, jak moc tady nechci být,
tak mi řekni, proč mě pořád trápíš a nenecháš mě v tichosti odejít.
ČTEŠ
Básně za cenu slz
PoesíaMalá kapka vody, přesto tiší bolest, malý střípek vzpomínek, a vše vrátí se. Jediný útěk z reality je psaní básní, neboť to je kouzlo, co mé srdce chrání.
