Básně za cenu slz

Labilní

Začínám chápat, že tenhle boj je s odrazem v zrcadle,
kolikrát člověk na dně vlastně spadne?
Tolik smutku, v slzách ukrytý,
s iluzí, že se to jednoho dne spraví.

Osud je však jiný,
ten chce, abychom zažily bolest nejsilnější.
Zdá se, že ta bolest je skutečná,
ale nebojím se, jednou budu navždy volná.

Budu volná od všeho okolo,
v ten moment, kdy nahoře potkám ho.
Má cesta stále vede skrz bláto a déšť,
už nehledám řešení, jak ten smutek unést.

Vzdala jsem to, už nemám sílu,
promiň mi, byla jsem za špatnou ,,herečku ''.
Dostala jsem hlavní roli a neuspěla v ní,
můj scénář, už patří jiný.

Ještě jednou se ti omlouvám,
i přesto všechno, kdy jsem to nechtěla vzdát.
Nemám sílu jít dál,
a proto tu zůstávám.

Ta dívka v zrcadle, je labilní,
skrývá smutek, za úsměvem falešným.
Je to však v pořádku, když ji tak ostatní vidí,
i když její srdce už je dávno mrtvý.

,, Všechno je to zbytečný '', ona řekla mi,
po tváři jí slzy stékaly.
,, Jednou se vrátí '', ona řekla mi,
vzala plato prášků, a navždy usla mi...