Dreamer (Larry Stylinson) - CZ

Chapter 13 - Nice name

Louis

„Tak s čím chceš začít?" zeptá se Harry, jakmile stojíme v posilovně. Pozorně si prohlednu všechny stroje a musím přiznat, že u poloviny ani nevím, jak se používají.

„Nevím," odpověděl jsem rozpačitě a tím si vysloužil od Harryho nepříjemný pohled. Od té doby, co jsem se zmínil o té záhadné místnosti, jako by jsem se vrátil do prvního dne, co jsem ho poznal. Jeho oči potemněly a celé jeho tělo je jakoby napnuté. Pohled má tvrdý a jde z něho strach. Ano, bojím se ho, ale zároveň mě to nesmírně přitahuje.

„Pro začátek pojď na pás," řekl a začal něco ťukat do displeje u běžícího pasu. Pomalu jsem přišel až k němu a opatrně si na něj stoupl, během toho jsem sledoval Harryho prsty, jak pomalu spouští přístroj a tím mě to donutí dostat se do chůze a postupně zrychlovat.

Bez jediného slova odejde a přejde k něčemu, u čeho máte zřejmě posilovat ruce. Jsem rád, že mi dal jako první běhání, pomáhá mi to utřídit si myšlenky.

Pozoruji, jak se napínají jeho svaly na rukách a jak se nadzvedává jeho hrudník. Myšlenky mě přenesou opět k mým snům. Je neuvěřitelné, jak je tento Harry vzdálený od toho "snového". Mohu říct, že fyzicky jsou si naprosto vyrovnaní, nádherná těla a krásné rysy v obličeji. Povahově se však více lišit nemohou, zatímco jeden je hodný, druhý je arogantní, samolibý a někdy mě jeho přítomnost až vytáčí. Přesně v ten moment bojuji sám se sebou, protože tělo říká ano, ale mozek ne.

Nakonec usoudím, že jsem opravdu zralý na psychiatrii. Pokusím se vypnout své myšlení a veškerou pozornost soustředit do práce, což selže v okamžiku, kdy se podívám před sebe.

Dělá to schválně, určitě to dělá schválně. Sundal si triko a já nyní mohu vidět, jak se na jeho těle lesknou kapičky potu, přičemž slyším, jak těžce vydechuje, když zvedá činku. Modlím se, abych neztratil kontrolu sám nad sebou.

Prohlížím si na něm každé tetování, každý sval, každou křivku jeho těla. Buňky mého těla orgasmicky křičí po bližším pohledu a já se musím kousnout do jazyka, abych aspoň částečně rozptýlil svou pozornost.

Najednou Harry otočí hlavu a všimne si mého pohledu na jeho těle. Okamžitě přesunu svůj pohled jinam, tím ovšem nezabráním tomu, aby přešel přímo ke mně. Cítím, jak teplo z jeho těla sála až ke mně. Celého si mě prohlíží tím jeho tvrdým pohledem, snažící se na mě najít cokoliv, co by mohl zkritizovat. „To stačí," pronese důrazně. Zmáčkne tlačítko, díky kterému začne pás zpomalovat, až se zastaví.

„Pojď." Sleduji, jak se ode mě vzdalují široká Harryho ramena a po pár momentech ho začnu následovat.

Skloní se dole k čince, ze které sejme nějaké závaží a nakonec ho znovu zasvorkuje. „Měl by si to uzvednout." Odstoupí a já chytnu dlouho kovovou tyč oběma rukama, cítím, jak se mi napnou svaly na rukách jen, co ji zvednu. Nadechnu se a s výdechem si přitáhnu tyč až ke svému obličeji, uzvednu ji, ale dělá mi to značné problémy. Periferně vidím, jak mě pozoruje, znervózní mě to. 

„Kolikrát?" zeptám se, zatímco už dělám druhé opakování.

„Do maxima." Chtěl bych vědět, jak se teď tváří, to však nemůžu, protože pohledem musím směřovat před sebe. S desátým opakováním mám pocit, že už přišlo mé maximum a chci to vzdát. 

„Tomlinsone, nebuď sračka, pojď ještě," ozve se důrazný hlas. Vidím, jak se jeho prsty dotkly prostředku činky a tím mi tak ulehčily práci. Sevřu k sobě pevně víčka a snažím se překonat tu bolest, která omezuje mé paže, uvědomuji si, jak se můj vlastní hrudník vysoce nadzvedává a klesá s každým hlasitým nádechem a výdechem. S patnáctým opakováním už to vzdám a činku položím na zem. Vzhlednu a uvidím Harryho olizující si své rty. Moment, cože? Okamžitě, když si všimne mého pohledu, změní se jeho výraz opět na tvrdý a nepřístupný. „První sérii máš za sebou, ještě dvě."