Dreamer (Larry Stylinson) - CZ

Chapter 27 - BDSM Master

Harry

Je to na tom stropě moucha, nebo pavouk? Spím a zdá se mi to, nebo se pořád ještě usnout snažím? Těžko říct.

Jednou rukou si podepřu hlavu a druhou položím na hlavu člověka, který mi právě leží na hrudi a spokojeně si spí. Netuším, co se mu honilo hlavou, když jsem do něj tvrdě zezadu přirážel a tahal ho u toho za vlasy, já však nepřemýšlel nad tím, jak se jeho hlas ozývá pokojem a vzdychá mé jméno. Celou dobu jsem měl zavřené oči a představoval si, že hebká pokožka pode mnou patří Louisovi a ne jemu. Ani na sekundu jsem si nepřipustil, že ojíždím prdel někomu jinému. Nejspíš by to nikomu nevadilo, kdybych při vyvrcholení nezakřičel Louisovo jméno.

Ten, jemuž právě pročesávám vlasy, to nepochybně slyšel a byl si vědom, že jeho jméno to není, neřekl však ani slovo. Aspoň nebude žít v naději, že k němu něco cítím.

Odpoutám pohled od brouka na stropě a zahledím se ven z okna, chybí mi výhled z okna mého pokoje, i když tento je takový nostalgicky. Ani na sekundu mě nenapadlo ho vzít do domu, kde žiju teď. Místo toho jsem ho dovezl sem, do mého starého bytu. Je tu spousta vzpomínek, některé jsou šťastné, jiné méně.

Pamatuji si, jak jsem klíčky od nového domu položil do nočního stolku a pak je nemohl najít, nakonec jsem je ale naštěstí našel. Bylo to přesně v ten den, co jsem dostěhoval veškerý nábytek a my s Liamem prozkoumávali, co ten dům ukrývá.

„A co je tady?" zeptá se Liam, když vycházíme z posilovny, kterou jsem se mile rád pochlubil.
„Tady?" zeptám se a ukážu na dveře s písmenem X. Liam jen přikývne a mně se na tváři vytvoří obrovský úšklebek.
Přejdu před dveře a pomalu je odemknu. Dramaticky je otevírám, dokud do nich Liam prostě nestrčí. Když nahmatám světlo a rozsvítím, Liam otevře pusu dokořán a zvedne prst pravé ruky. „Je to to, co si myslím, že to je?"
„Ne, je to rehabilitační místnost." Protočím ironicky oči a vejdu dovnitř, přičemž se opřu o skříň, která ukrývá bůh ví co, jen abych mohl dál sledovat Liamův výraz.
Liam fascinovaně přejede prsty přes biče různých délek a tvarů. Nakonec mu padne zrak na velké X u jedné ze stěn. Pomalými kroky přejde ke kříži a důkladně si ho prohlédne, stejně jako postroj zavěšený ze stropu.
Mezitím, co je ke mně otočený zády, si do ruky vezmu jeden z bičů a postavím se do autoritativního postoje. Když se otočí, udivením nadzvedne obočí a zasměje se. „Vypadáš jako nadržený puberťák."
„Ticho nebo tě potrestám." S těmito slovy bič zvednu do vzduchu a málem s ním zasáhnu okolní předměty.
„Jen si posluž." Našpulí Liam pusu a vystrčí na mě zadek. „Aaa," zakřičí, když se konec biče dotkne jeho pozadí. „Ty jsi mě vážně uhodil."
„Já tě varoval." Bičem si jemně poklepávám o stehno, chci jim prošvihnout vedle mé nohy, ale místo vzduchu zasáhnu své koleno, přičemž se málem skacím na zem. "Mučírnou" se najednou začne ozývat Liamův hlasitý smích a já bič naštvaně odložím na jeho místo.
„Normálně jsem s ním o dost šikovnější," podotknu a založím si ruce na prsou.
„Harry, vždyť ani nevíš, k čemu se polovina věcí tady používá a ani bych se nedivil, kdyby si bič v ruce držel poprvé." Liam se nepřestává smát a já si uraženě odfrknu vlasy z čela. Nejhorší je, že má pravdu, když jsem poprvé uviděl, co mi tady předchozí majitel zanechal, musel jsem použít google, abych zjistil využití některých věcí tady. „Jestli tu někdy někoho vezmeš, pro tvé vlastní dobro, neber tu nic do ruky. BDSM mistr z tebe nebude."

Musím se pousmát při vzpomínce na ten den. Tu místnost jsem vlastně použil jen jednou a to jsem dotyčného „jen" přivázal k posteli a zavázal mu černý šátek kolem očí.

Najednou se ten na mé hrudi zavrtí a přitáhne si mě k sobě blíže. Až moc blízko na můj vkus. „Tobiasi," řeknu potichu a trochu ho odsunu, bohužel se zase vrátí. „Tobiasi," pronesu skrz ticho noci otráveným tónem. „Tobiasi!" zařvu a on se konečně odtáhne a i přes tmu uvidím jeho napůl naštvaný a napůl zklamaný výraz. „Co je?" zeptám se nechápavě a zády se opřu o rám postele.

„Jmenuji se Thomas, ne Tobias." Thomas se posadí naproti mně a od jeho očí se začnou odrážet světla lamp, proudící z oken.

„Aha promiň, Toby."

„Jsem Tomy."

Louis

Sedím na otočném křesle s nohama na stole, ožužlávající konec propisky, přičemž koukám do zdi s úplně prázdnou hlavou. Práce, kterou mi Chris nabídl, není náročná a platí za ni celkem dobře, nejdříve jsem ji už jen z principu chtěl odmítnout, ale nakonec jsem si řekl, že nemám co ztratit.

Chris se mě nikdy nezeptal, co se mezi mnou a Harrym stalo a já mu za to byl nesmírně vděčný. Vím, že tu pracuji z nějakého důvodu, Chris by mě nenajal jen tak. Myslím však, že jeho jediný záměr je naštvat Harryho a v tom ho můžu zatím jedině podporovat.

Je mi jasné, že ti dva spolu něco měli, nevím, v jaké míře, ale měli. Přestal jsem to však řešit, jediné, čeho tím můžu dosáhnout, je naštvanost, nebo zmatenost, nestojím ani o jedno.

Snažím se, zoufale chci na Harryho zapomenout, nepřát si vědět, co zrovna dělá, nebo jestli na mě ještě nezapomněl. Možná by se mi to podařilo, kdyby každý den, noc za nocí se mi nezdály sny, ve kterých hraje prim. Nikdy předtím nebyly tak živé a dlouhé, často se mi zdají na pokračování a mají plnohodnotný příběh. Pokaždé, když se vzbudím, po mém čele stéká pot a hrudník se mi divoce nadzvedá. Nepřipadám si vyspáný, naopak ještě vyčerpanější. S každou další nocí je to horší, čím déle bez něj jsem, tím spíš jakoby po něm můj mozek toužil. Je jako droga, když ji máte, ubližuje vám, ale zároveň potěšuje, a když jste bez ní, začnou vážné abstinenční příznaky, ze kterých se dokážete zbláznit. Problém je, že jsem si to ani neuvědomil a stal jsem se závislým.

Skrz prosklenou zeď mé kanceláře vidím tři známé tváře, ne že bych je znal osobně, ale téměř každé ráno je potkávám na titulních stránkách novin. The Ring Bell, pamatuji si, jak tenkrát brečeli u Harryho v kanceláři, teď jsou jiník a co víc jsou šťastnější, což mě děsí, protože mi to kazí mou představu bezchybného Harryho. Další věc, která se mi ani trochu nelíbí, je ta, že Chrisův management potápí ke dnu ten Harryho. Přál bych sis s tím něco udělat, ale jsou v tom tak obrovské peníze, a jak jsem se dozvěděl i roky příprav, že nemám ani možnost se k tomu vyjádřit. A v neposlední řadě, toto by si Harry opravdu měl vyřešit sám.

Jedna věc je tu však nesnesitelná, nuda. Celý den jenom sedím a ťukám do počítače nějaké nesmysly, ano dělal jsem to i předtím, ale Harry dokázal můj život zaměstnat natolik, že jsem neměl čas začít se nudit.

Dokonce mi chybí i Nialla, se kterým si sice vídám, ale nemá mi teď kdo krást jídlo a drobné do automatu, protože si vždycky zapomene rozměnit. Jediný člověk, který se kolem mě motá, je naše sekretářka. Pokaždé, přísahám pokaždé, co kolem ní projdu, se začne chichotat, jak pubertální holka a pohazovat vlasy. Samozřejmě mohl bych prostě jít a říct jí, že jestli mě chce zaujmout, musí být někdo jiný, ehm Harry, ale to bych přišel o kávu a koblížky, které mi každé ráno dobrovolně nosí.

„Pane Tomlinsone?" My o vlku a ta opice za dveřmi.

„Přejete si?" zeptám se celkem znuděně a všimnu si, že dneska na sobě má obzvláště krátkou sukni, ale za to hluboký výstřih.

„Všimla jsem si, že máte zrovna pauzu, nezašel byste na kávu?" po každém třetím slově se zachichotala a obtáčí si pramen havraních vlasů kolem ukazováčku.

„Um, ani ne." Usměji se a otočím k počítači, předstírajíc, že tam něco dělám. Periferně vidím, že se postavila přímo vedle mě. Najednou na krku vedle ucha ucítím její rty. „Co to děláte?"

„Obšťastňuji vás," řekne, jakoby se nechumelilo. „Nebojte, nic za to po vás nechci." Panebože, ještě aby jo. Dřív než stihnu cokoliv říct, její ruce proniknou pod mou košili a začnou mi kroužit po hrudníku. Mezitím se svými rty pilně snaží "obšťastnit" mě v okolí krku.

„Sakra, jsem gay, přestaňte," vyhrknu ze sebe a tím ji naprosto zarazím. Jsem sice bisexuál, ale už asi neexistuje jiná cesta, jak se jí zbavit. „Jste opravdu krásná, ale jak to říct, nejste můj typ," řeknu pomalu, ale jistě, zatímco se její rty oddalují od mého krku a ruce vyjíždí zpod mé košile.

„Já, omlouvám se, mělo mi to dojít." Vidím, jak jí zčervenají tváře a dříve, než stačím cokoliv říct, zmizí za dveřmi. Je mi naprosto jasné, že zítra o mé orientace ví celá budova.

~~~~

Jím zrovna svůj oběd, když si ke mně přisednou dva z mých kolegů. Pracují v kanceláři naproti mně. Myslím, že jsou jediní, s kým se tu dá bavit.

„Barbara se na tebe dneska ani nepodíval, co se stalo?" zasmál se jeden z nich, zatímco druhý už se ládoval jídlem. Musím uznat, že jídlo tu mají dobré.

„Bar, kdo?" zamračím se, protože mi to jméno nic neříká, i když tuším, o kom mluvím.

„Ta holka, co se co pět minut chichotá a snaží se ojet snad každého. Jak ses jí zbavil? Mně to trvalo půl roku," doplní mě o informaci ten druhý.

„Řekl jsem jí, že jsem gay, poté, co po mně vyjela v kanceláři. Měl jsem strach, že mě tam znásilní," zasměju se a nadále se věnuji svému jídlu.

„Hej, Louisi, ty jsi pracoval pro Stylese, že?“ Zeptá se ten první a mně zmizí úsměv z tváře.

„Jo." Přikývnu, přičemž mě přejde chuť  na jídlo, takže jen vytvářím v bramborové kaši cestičky vidličkou.

„Je opravdu takový, jako se o něm povídá? Však víš, že týrá své zaměstnance, má přehnané nároky, prostě, je pravda, že je tak trochu psychopat?" Tak takhle ho všichni vnímají. Jako arogantního psychopata.

„Dá se to tak říct," odpověděl jsem nakonec, protože když to tak vezmu, byla to pravda. „Co ještě se o něm říká?" nedá mi to a zeptám se.

„Je toho hodně, od toho, že je závislý na drogách, až po to, že vyvraždil celou svojí rodinu. Jasně, všichni víme, že jsou to blbosti, ale i tak, nějak ty pomluvy vzniknout musely. Navíc, a teď si nevymýšlím, před zhruba pěti lety, možná šesti, se něco stalo. Předtím, byl známý jako arogantní a tak, ale po tom incidentu, se úplně změnil. Arogance je jediná vlastnost, která mu zůstala, celý jakoby se zabalil do nějaké ledové vrstvy, skrz kterou nikdo neprojde," promluví ten první a ztiší hlas, toto asi není běžně probírané téma. S každým slovem však poslouchám pečlivěji.

„Počkat, po jakém incidentu?" zatvářím se nechápavě. V hlavě se mi začnou tvořit milióny teorií a otázek, na které nutně potřebuji odpovědi.

„To je to, nikdo neví, co se stalo, ale muselo to být něco velkého. Bylo to těsně po tom plesu, co pořádá každý rok naše firma. Byl jsem tam. Styles tam byl tenkrát se svou sestrou a nějakým klukem, byl ti vlastně celkem podobný, ale měl brýle a delší vlasy. Ti dva se k sobě nějak moc měli, toto byl taky den, kdy se začalo spekulovat o jeho orientaci. No, zpět k věci, byl jsem tam a ti dva se těsně před jedenáctou vytratili, za pár hodin jsem pak viděl, jak jeho sestra s panikou ve tváři vyběhla ven ze sálu a všichni výše postavení si mezi sebou začali něco šeptat, nikdo však nikomu neřekl co. Styles se pak objevil asi za dva dny, jakoby se nikdy nic nestalo, jak už jsem ale říkal, byl jiný. Toho kluka pak už nikdo nikdy neviděl. Říká se, že ho dokonce zabil, ale tomu já osobně moc nevěřím, i když kdo ví." Dobře, tak teď jsem totálně mimo. Co se, sakra, před těmi lety stalo. Nejdřív ten rozhovor u Liama a Harryho, pak toto, mám pocit, že tu něco nehraje. Všichni přede mnou tají něco velkého a já musím zjistit, co, možná to bude klíč k tomu, jak zase změnit Harryho. A teď to nejhorší, kdo, sakra, byl ten kluk?!

Budu ráda, když mě podpoříte vote nebo komentářem s upřímným nazorem na tuto část :)
Jinak vám moc děkuji, za vyplnění otázek u minulého dílu, pokud byste chtěli, můžete ho vyplnit i dodatečně, budu jedině ráda :)
V příští části se ti dva konečně setkají, takže se máte na co těšit :DD
Kdybyste na mě měli otázku ohledně čehokoliv, nebojte s zeptat :)
Těším se na vás u dalšího dílu
Sabi