Dreamer (Larry Stylinson) - CZ

Chapter 2 - I Can Change Your Life

Louis

Stojím uprostřed chodby spolu s dalšími uchazeči o práci, čím déle tu stojím, tím více si myslím, že mé šance jsou poněkud mizivé. Není možné, aby vybrali mě, když už od pohledu je tady každý schopnější než já. Teda ne že by k nošení kafe a věcí z čistírny byly potřebné nějaké větší schopnosti.

Začínám se docela potit, nevím, jestli je to tím, že díky velkému množství lidí, je tu čím dál tím větší horko nebo mou nemalou nervozitou.

Řada je větši a větší, i když lidé celkem rychle vycházejí z kanceláře. Musím přiznat, že když vyběhl jeden mladík z kanceláře s brekem, měl jsem chuť utéct taky, řekl jsem si však že za to nic nedám. I když ani tím bych si neměl být tak jistý.

Za tu dobu co zde stojím, jsem pochopil pár věci. Zaprvé, při pohovoru mluvíte přímo se šéfem firmy, pro kterého budete pracovat. Zadruhé, muži jsou tam podstatně déle než ženy. Zatřetí, pracovat pro toho muže nebude lehké, ale plat bude pohádkový. Od některých jsem zjistil, že žádný z jeho osobních asistentů s ním nevydržel déle, než dva týdny.

Po nekonečných hodinách se řada konečně zkrátila a mě už dělí od pohovoru jen jeden člověk. Nervózně jsem si hraji s prsty, než mě z mého přemýšlení vytrhne poměrně vysoký dívčí hlas.

"Pan Tomlinson?" řekne a rozhlédla se. Na znamení, že jsem to já, jí nejistě kývnu a ona otevře dveře dokořán.

Vejdu dovnitř a v ten moment, se můj dech se zastaví. Můj zrak padne na vysokou postavu s tmavými kroutícími se vlasy, otočenou ke mně zády. Nezáleží na tom, že nemám možnost vidět jeho tvář. Toho muže bych poznal naprosto všude, vídám ho totiž každý den, ve svých snech.

"Posaďte se." Chraplavý hlas mnou projede jako elektrický proud a na těle mi naskočí husí kůže. S roztřesenýma noha dojdu ke kožené židli a sednu si. Mužská postava se najednou konečně otočí. Přísahám, že mi srdce vynechá pár úderů, když se mé oči střetnou s jeho tmavě zelenými duhovkami a výraznými obličejovými rysy, po kterých prahnu.

Dobře padnoucí oblek zdůrazňuje dokonale tvarovanou postavu a já si uvědomím, že se celý třesu. Stojí přede mnou totiž ten, ke komu jsem si prostřednictvím snů vytvořil jakýsi nepopsatelný vztah. „Povězte, pane..."

„Tomlinsone," doplním, jakmile mi dojde, že místo odpovědi na něj nepatřičně zírám a snažím se nevnímat to, jak si mě celého měří pohledem.

„Řekněte tedy, pane Termlinsone."

„Jsem Tomli..."

„Nepřerušujte mě," řekne velmi přísně a jeho hlas se mnou provrtá jako ocelová dýka. „Pane Termlinsone, proč bych měl přijmout zrovna vás?" probodne mě pohledem a já sklopím své oči na jeho hruď, na níž se mu houpe křížek pověšený na stříbrném řetízku. „Jen, prosím, neříkejte, že potřebujete peníze, práci, anebo že jste spolehlivý, diskrétní a podobně. To už jsem dneska slyšel tisíckrát a popravdě mě to unavuje," dodá otráveně a já znervózním ještě více, protože přesně to jsem měl v plánu říct. A nemyslím, že nejlepší cesta k mému přijetí bude říct, že se mi zjevuje každou noc v hlavě.

„No, čekám," ozve se po chvíli, když pořád neodpovídám. Cítím na svém těle pronikavý pohled, zatímco já se pokouším dívat všude jinde, jen ne na něj. Divím se, že tomu pokušení odolávám.

„Myslím, že byste mě měl přijmout, protože se na tu práci skvěle hodím."

„Ven," pronese otráveně a trochu zklamaně.

„N-ne, počkat," vykoktám, čímž si opět vysloužím mužovu pozornost. „Musíte mě zaměstnat, protože ani jeden z těch břídilů na chodbě, neumí to, co já." Přimhouří oči a podepře si rukou hlavu. 

„Pokračujte," nařídí mi chraplák a já ačkoliv v duchu jásám nad tím, že jsem ho zaujal, netuším, co říct dál.

„Jestli přijmete někoho jiného než mě, bude to nejhorší rozhodnutí vašeho života, protože já ho změním k nepoznání." Muž se napřímil a já se bojím, že jsem zašel příliš daleko. Odhodlám se k tomu podívat se mu do očí, které jsou pořád stejně tmavé. Lhal bych tvrdit, že mě nefascinují a neděsí zároveň.

Má nachlup stejný vzhled s tím mužem z mých snů, povahově se však více lišit nemohli. Tento muž ani v nejmenším nemá věčný úsměv na tváři, pochybuji, že se vůbec kdy zasmál a navíc jeho pohled je vražedný a srdce nejspíše ledově chladné. Vyzařuje to z něj. Já si v tuto chvíli uvědomím, že netoužím po ničem více, než po tom, abych dokázal z něho udělat toho, o kom sním.

„Jste přijat," oznámí mi s kamenným výrazem a opět se otočí k oknu, dávající mi tím jasně najevo, že konverzace skončila. „Buďte tu zítra přesně v 7:00, ani o sekundu později." Ačkoliv navenek nedám nic znát, uvnitř mě právě vybuchují ohňostroje. Pouhá věta mě naprosto odzbrojila a nepochybuji, že pusu mám otevřenou dokořán, přičemž mi na tváři panuje naprosto šokovaný výraz.

„Děkuji moc," řeknu, než odejdu.

„Nevím, jestli máte za co děkovat," zasměje se ironicky a té mladé ženě nařídí, aby ostatní uchazeče o práci, poslala pryč.

Vyjdu ze dveří a na poslední chvíli se otočím, abych si přečetl jmenovku na dveřích.
Harry Styles