Dreamer (Larry Stylinson) - CZ

Chapter 82 - Do Not Touch Yourself

31.12. nebo to už bylo 1.1. 

Louis

„Pojď tančit," pronesu dlouze, zatímco Harry o něčem mluví s Jeffem, „Prosím, Harry." Otřu svou tvář o jeho krku, droga v mé krvi mi dává pocit, že dokážu cokoliv, ale kromě toho taky neuvěřitelně zvyšuje mou potřebu sexu. Vydržel bych si to s Harrym rozdávat celou noc a žadonil bych poté ještě po přídavku.

„Za chvíli," odbyde mě, což způsobí mé podráždění, díky čemuž se dočká malého kousnutí do ucha.
„Louisi, no tak," zasměje se a pohladí mě po zádech. Vidím, jak se nakloní k Jeffovi, rád bych věděl, o čem si povídají, ale nejsem schopen se soustředit. Vše, co chci je, kroutit se do rytmu muziky a třít se při tom o Harryho tělo, vyvolat v něm stejný pocit vzrušení jako ve mně. „Tak fajn." Najednou vstane a já mám pocit, že se s Jeffem dokonce rozloučí, to mě však moc nezajímá, jde mi hlavně o Harryho, nikdy mi jeho vůně nepřipadal tak přitažlivá jako teď.

Chytnu mu ruce a dotáhnu ho doprostřed parketu, přičemž ignoruji veškeré jeho protesty. Basy proudí skrze mé tělo, stejně jako všem ostatním, s každým dalším tonem se smyslně otřu o Harryho tělo. „Louisi, měli bychom domů." Vzhlednu k jeho tváři, jež je mírně zamračená a jen pokroutím hlavou. Úplně zapomenu na důvod, proč jsem si drogu vzal, nic pro mě není důležité, chci si jen užívat.

„Harry, vezmi si mě," zašeptám mu do ucha, zcela ignorujíce jeho předchozí slova. Rukama vjedu pod jeho černé triko, během čehož jsem rozkrokem natisklý k tomu jeho. „Teď hned a tady."

„Jsi pod vlivem, pojď domů, tam můžeme něco vymyslet." Přikývnu jen díky představě, co všechno máme za možnosti v jeho domě. Všechny vidiny těch zajímavých místností a objektu stimulují mou mysl natolik, že si ani neuvědomím, že nyní jsme na čerstvém vzduchu a Harry vola taxi, zatímco si hraji horkými rty s pokožkou na jeho krku.

„Nepamatuji se, že bys byl předtím takhle nadržený," poznamená, když ukončí hovor, aby mi vzápětí chytnul ruce a otočil se směrem ke mně, „Než dojdeme domů, nebudeš se dotýkat mě ani sebe," pronese rázně a já jen sklopím hlavu, s čímž si naštvaně odfrknu.

Vymaním se z jeho sevření a mou mysl zaujme muzika uvnitř klubu loudící se ven, nevydržím to a nechám hudbu ovládat mé tělo. Připadá mi tak úžasné kroutit boky do rytmu muziky se zdviženýma rukama. „Myslíš, že bych dokázal začít létat?" usměji se, zcela pohlcen endorfiny v těle vyvolanými tancem.

„Myslím si, že ne," odpoví hořce, ale já se jim nenechám zastavit místo toho roztáhnu ruce a začnu utíkat po chodníku tam a zpátky. „Louisi, okamžitě přestaň," pronese razantně, ale mě to donutí kličkovat kolem něj s rozpraženýma rukama ještě více.

„Koukni, Harry, jsem jako orel," zasměji se a naprosto ignoruji jeho otrávený výraz, „Jsem orel a ty, Harry, ty jsi moje obloha." S tímto mu vyskočím na záda, což zcela očividně nečeká a málem spadne na zem, nakonec to však ustojí a nechá mě, abych zůstal na jeho zádech, obmotaný jako koala.

„Slib mi, že si necháš orla vytetovat," zakňučím u jeho ucha, během čehož chytnu jeho předloktí, „Prosím, abys na mě nikdy nezapomněl."

„Na tebe bych nikdy zapomenout nedokázal." Usměje se a vykroutí se z mého úchopu, „Ale souhlasím."

Najednou se před námi objeví taxík, slyším Harryho, jak se mě snaží setřást a říká mi, abych slezl dolu, ale nic na mě neplatí. Zbytek jízdy mám rozmlžený, prostě se tisknu k Harrymu, během čehož mám potřebu neustále zkoumat jeho tělo, jako bych teď viděl vše jinak.
„Jsi neuvěřitelně pěkný," poznamenám, když se z profilu podívám na jeho tvář, od níž jsem vzdálený sotva pár milimetrů, „Vážně, Harry, proč nejsi model?"