Dreamer (Larry Stylinson) - CZ

Chapter 21 - It felt so wrong, it felt so right

Liam

Je to asi pět hodin, co jsem odešel z Harryho domu. Nechtěl jsem být svědkem toho, co udělá Harry s Louisem, i když toho teď trochu lituji.

Zpoza stolu sleduji, jak mi Niall seřazuje papíry do úhledné hromádky a zmenšuje tak rozsah nepořádku, který se na mém stole stále drží. „Kam ti mám dát papíry ohledně The Ring Bell?" zeptá se a vzhledne blankytnýma očima směrem ke mně.

„Podej mi je." Natáhnu směrem k blonďačkovi ruku a převezmu si papíry, zatímco se chystá na odchod. „Zavolej mi, prosím, cestou Harryho, chci si s ním o nich ještě promluvit."

„Pan Styles tu jaksi ještě není," hlesne Naill a já udivením nadzvednu obočí.

„Jak není? Měl tu dorazit před dvěma hodinami." V hlavě se mi odehrává nejrůznější tok myšlenek. Harry chodí vždy včas a takové zpoždění ještě neměl. Bylo domluveno, že na dopoledne si vezme volno a po společném obědě tu přijdeme, sice se věci trochu změnily, ale i tak mi to k jeho chování nesedí. „A Louis tu je?"

„Má volno, netuším, kde je od včerejšího večera, chtěli jsme s ním společně s Chrisem vyrazit do města, ale on to na poslední chvíli odvolal," dopoví a mně se zdá jeho tón hlasu mírně zklamaný. „Liame, můžu mít otázku?" zeptá se nesměle, jakoby se bál mé odpovědi. Tak trochu tuším, na co se chce zeptat.

„Ptej se," pobídnu ho a u toho rozsvítím displej telefonu, jestli mi Harry nevolal nebo aspoň nenapsal.

„Pan Styles, on je gay, že ano?" Odvrátím zrak od telefonu a zadívám se na Nialla, na kterém je jasné vidět, že má strach, jak budu reagovat. Vlastně mě ani nepřekvapuje, že to ví.

„Nialle, myslím, že odpověď už znáš, jen si nejsem jistý, jestli chci vědět jak." Zasměji se a uvidím, jak z jeho tváře částečně opadne napětí.

„Mám ještě jednu otázku. Vlastně bych se měl zeptat spíš Louise, ale on tu není a...," začal blekotat z nervozity, ale já ho zarazil.

„Zkrať to." Doslova vidím, jak se zhluboka nadechne a vydechne předtím, než otázku vysloví.

„Mají spolu ti dva něco, jakože Harry a Louis?" Povzdechnu si a promnu spánky, abych si dokázal utřídit myšlenky a odpovědět tak smysluplně Niallovi, aniž bych neřekl něco, co bych neměl.

„Zaprvé, by ses měl asi opravdu zeptat Louise a zadruhé, bych popravdě odpověď na tu otázku taky rád znal. Rozhodně ale nemůžu říct, že spolu mají normální vztah," odpovím nakonec a přemýšlím, jestli mu má odpověď bude stačit, nebo se v něm jako vždy probudí zvědavost.

„Doufám jen, že se Louis nespálí." Usměje se smutně Niall a otočí se na odchod. Po jeho zavření dveří, se mi na tváři automaticky vytvoří ten stejný smutný úsměv jako Niallovi. Vím totiž moc dobře, Louis už je ztracený. Harry si ho naplno získal už v ten den, kdy Louis poprvé otevřel dveře od jeho kanceláře.

~~~~

I když už jsem měl před půl hodinou jit domů, pořád sedím ve svém křesle v kanceláři a zírám na složku plnou materiálů ke smlouvě The Ring Bell. Harry celý den nepřišel do práce a musím říct, že se o něj a i částečně o Louise bojím. Toto se nikdy nestalo. I když přišel pozdě, přišel. Toto se mi ani trochu nezdá. Louis je nepochybně měněn Harrym, ale jak se zdá, funguje to i naopak.

Rozhodnu se zvednout telefon a zavolat mu. Přísahám, že jestli si to teď rozdávají někde v jeho domě, uškrtím ho.

Chvíli telefon vyznání, než mi ho Harry vezme.

„Halooo?" ozve se z druhého konce s nataženým koncem.

„Harry?" zeptám se a uslyším škytnutí.

„Liamku?" Zabiju ho.

„Ty si zase opilý, nebo zfetovaný těma práškama?" nasadím mírně naštvaný tón hlasu a přitom se zamračím.

„Možná to první, možná to druhé, možná obojí, nebo…," začne a odmlčí se, nejspíš se snaží, udělat něco, jako dramatickou pauzu. „Jsi zfetovaný ty a toto se ti jen zdá." Hluboce si povzdechu.

„Harry, co se to s tebou děje." svěsím hlavu a očima zhypnotizuji papíry ve složce.

„Co by se mělo dít?" uslyším, jak se mu začíná plést jazyk a cinkaní skleničky, když si nalévá další alkohol.

„Nepřijdeš do práce, poprvé od… poprvé, a místo toho se doma opíjíš a bůh ví co ještě. Proto se ptám, co s tebou je."

„On je. Je tady, teda ne, naopak, už tady není, utekl ode mě, odešel. Prostě vyběhl na ulici a zmizel, jako kdyby si vzal neviditelný plášť Harryho Pottera, ten co má stejné jméno, jako já, víš. No a, já, Harry se teď nemá s kým tulit. Liamkuuu, přijdeš, prosím." Momentálně nevím, jestli mám brečet nebo se smát. Ten kluk je totálně našrot. Navíc polovina toho, co řekl, nedává smysl.

„Kolik sis těch prášků vzal?" nemohu skrýt pobavení v mém hlase, může se dít cokoliv, ale zfetovaný Harold vás nikdy nepřestane bavit.

„Přijdeš teda?" naprosto ignoruje moji otázku a zeptá se mě hlasem dítěte, prosícího o lízátko.

„Proč si nezavoláš Louisovi?" zasměji se a čekám na jeho reakci.

„Jdu na to," odpoví v momentě.

„Počkej, to byl vtip. Harry, HARRY," začnu křičet, ale to už uslyším pípaní z druhé strany.

Louis

Právě se ptám sám sebe, co to, sakra, dělám, proč přesně stojím u brány Harryho rezidence a čekám, než se otevřou vrata, abych vjel dovnitř. Co přesně mě přimělo přijet za zfetovaným Harrym, abych, podle jeho slov, s ním mohl dělat tuli tuli. A už vůbec nechápu, proč mi řekl, abych neviditelný plášť nechal doma.

Vjedu do garáže a vystoupím z auta. Už v něm slyším hlasitou hudbu, která se rozléhá domem.

Pomalu otevřu dveře a nestačím se divit.

„I kissed a boy and I liked it,
the taste of his cherry chapstick.
I kissed a boy just to try it,
I hope my boyfriend don't mind it.
It felt so wrong,
it felt so right.
Don't mean I'm in love tonight. " No do prdele. Obývacím pokojem se rozléhá Harryho zpěv, který mě překvapí tím, jak dobře zní.

Před bedýnkami vedle obrovské televize spatřím polonahého Harryho, který si zpívá upravenou verzi písničky I kissed a girl od Katy Perry a u toho dělá něco, co velmi vzdáleně připomíná tanec.

Jakmile písnička dohraje a Harry mě spatří, uběhne jen pár sekund a mě dělá problémy dýchat. Kolem celého mého těla se obtočí Harryho ruce, které uvězní ty mé. Stejně jako minule se mnou začne kolébat ze strany na stranu a hlavu si položí na mé rameno. Aby toho nebylo málo, v pozadí se začne ozývat pomalá romantická píseň, což Harryho přiměje svůj stisk zesílit.

Moje tělo si to chce užívat, ale mozek je na něho pořád naštvaný a pamatuje si, že ještě včera jsem nemohl dýchat z jiného důvodu. Taky si živě vybavuji, co se stalo těsně předtím, než jsem utekl. Jak se jeho rty smyslně dotýkaly těch mých a jeho ruce klouzaly dolů mým tělem. Bylo to tak špatné a zároveň správné, jakoby to už bylo někdy součástí mého života. Vzruší mě už jen samotná vzpomínka na to.

„Proč si utekl od Harryho?" zarazí mě na moment to, že mluví ve třetí osobě, pak si ale vzpomenu, že to, co ovládá jeho mysl teď, není on, ale jeho prášky spojené s alkoholem.

„Ublížil jsi mi," odvážím se mu tykat, protože vykání v téhle situaci je mi prostě proti srsti. Nemyslím si, že to vůbec zaregistruje.

„Harry tě potřeboval. Harry tě potřebuje," zašeptá a schová svůj obličej hlouběji do prohlubně mezi mým ramenem a krkem. „Omlouvám se," zahuhlá a mně na krku naskočí husí kůže z jeho horkého dechu.

„Don't wanna close my eyes
I don't wanna fall asleep
Cause I'd miss you baby
And I don't wanna miss a thing," začne si zpívat píseň hrající v pozadí, překvapí mě to, jak jeho slova prožívá a jak nádherně čistý jeho hlas je.

Houpe se mnou do rytmu a mám pocit, že se o mě snad i trochu přidržuje. Holt gravitace je svině. „Louisi, řekni něco."

„Popravdě netuším, co ti na to mám říct," odpovím popravdě, přičemž se mi podaří vyprostit ruce z jeho sevření. Pravou rukou mu brouzdám ve vlasech a druhou kreslím kruhy na jeho zádech.

„Řekni, že mi odpouštíš," skoro zaprosí a znovu zesílí svůj stisk.

„Dobře, odpouštím ti," povzdechnu si a koutkem oka uvidím, jak se začne usmívat. „Kéž by si byl takový pořád." Pohladím ho po vlasech, jako nějaké štěně a mírně se odtáhnu, takže se mi začne dýchat lépe.

„Byl jsem," přizná a mé oči se rozšíří na maximum. Odtlačím ho od sebe na délku natažených rukou, během čehož nedávám své dlaně dolů z jeho ramen.

„Co tě změnilo?" zadívám se mu do smaragdových očí, ve kterých se snažím najít odpověď ještě dříve, než ji vůbec vysloví.

Jeho slova mi vezmou veškerý dech a skoro mě dostanou na kolena. „Ty."

„To není možné, byl jsi chladný a přísný ještě než jsem tě poznal." Zakroutím hlavou a přimhouřím oči.

„Přemýšlej o tom," řekne smutně a jednou rukou mě jemně pohladí po tváři, přičemž se na mě dívá jako na nejvzácnější drahokam světa. Ten pohled ve mně odsune všechnu zlobu na něj a naopak ve mně vzplanou plameny. Vypadá přesně jako v mých snech, vypadá jako ten Harry, do kterého jsem se zamiloval.

„Nechápu." Pokroutím hlavou a zamračím se.

„Ani chápat nechceš." Jeho odpověď mě zmate ještě více a touha po veškerých odpovědích se zvětší.

Chytne mě za ruku a ve mně tak proběhne elektrický výboj, nad jeho opatrným dotykem. Posadí mě na gauč stejně jako sebe, opře se v rohu sedačky a mě si stáhne na sebe, takže jsem zády opatřený o jeho hrudník a břicho. Ruce mu zabloudí do mých vlasů, ve kterých si hrajou. Po chvíli prsty jeho jedné ruky pomalu začnou přecházet od mého ramene dolů, až dojdou k mému břichu, na kterém se usídlí celá jeho paže. „I když to tak nevypadá, záleží mi na tobě," zašeptá a tím tak přeruší chvilkové ticho mezi námi.

„Tak proč mi pořád ubližuješ a odháníš mě od sebe?" zeptám se skoro zoufale a natočím hlavu tak, abych mu viděl do obličeje.

Mlčí a neodpoví, místo toho jen zírá do mých modrých očí, netuším, co v nich chce najít. „Jsem opilý a zfetovaný, opravdu ode mě chceš smysluplnou odpověď?"

Má pravdu, všechno co teď řekl, mohla být pravda, ale taky nemusela. Jen ta skutečnost, že celou dobu z něj mluvily léky a ne on, mi způsobuje zástavu srdce.

„Zítra budeš zase ten odtažitý pan Styles, že ano?" zeptám se smutně a začnu si hrát s prstýnky na jeho prstech, které až doteď ležely okolo mého pupíku. „Budeš dělat, že se nic z dneška nestalo a bude stačit jeden můj zamračený pohled a už opět skončím s modřinami způsobenými tvýma rukama."

„Liam má pravdu, udělal by si líp, kdyby ses ode mě držel dál." Rád bych dokázal určit tón jeho hlasu, nebo vyčetl, co si myslí z výrazu jeho tváře, ale jak se zdá, opět nasadil svou tajemnou nepropustnou masku. „I já na tvém místě bych od sebe utekl, takže mě napadá otázka. Proč tu pořád jsi a dokonce na mě ležíš a necháváš se hladit ve vlasech?"

„Protože mě máš tam, kde mě mít chceš. Dokonale k sobě připoutaného," přiznal jsem.

„Ach, Louisi, kéž by si jen tak mohl vědět, že je za tím mnohem víc," ozve se jeho dokonalý hlas, těsně předtím, než se svými rty přisál na ty mé.

Omlouvam se že je díl až dneska, ale nestihala jsem. Taky jsem minule psala, že dneska se začne rozjíždět děj, omyl do dnešního dilu se mi to nevešlo, no aspoň tu máte omameneho Harryho, po kterém jste tak toužili :DD
Ta druhá písnička co zpíval Harry byla I don't wanna miss a thing od Aerosmith (bože doufám ze jsem to napsala dobře :DD) Možná vám ji tu přiložím ;)
Budu se na vás těšit u dalšího dílu
Sabi :)

Budu pokud mě podpoříte vote nebo komentářem :)