Dreamer (Larry Stylinson) - CZ

Chapter 81 - About Who We Used To Be

Harry

25.12.

„Nevěděl jsem, co ti dát," pronese Louis trochu nervózně, zatímco si potahuje spodní lem svetru. Je to roztomilé. „Tak jsem si řekl, že místo, abych ti kupoval nějaké drahé dárky, ti dám něco menšího, omlouvám se za to. Ale kdybych ti dal něco velkého, bylo by to stejně za tvé peníze." Zamrká a já si všimnu, jak si silně kouše spodní ret, div, že si ho neprokousne.

„To je dobrý, Louisi." Přitáhnu si ho k sobě a poklepu si na klín, do kterého si bez sebemenšího zaváhání sedne. „Nepotřebuji drahé dárky," pronesu upřímně, zatímco ho dlaní hladím po zádech a druhou rukou k sobě beru dárek položený na stole. Louis trval na tom, že nejdříve si své dárky rozbalím já a až poté on.

Spustím ruku z jeho zad a začnu rozbalovat krabičku zabalenou v bílém papíře s ledními medvídky. Když strhnu všechen papír, zůstane mi v ruce pouze béžová krabice. Když ji otevřu, mé oči se široce rozevrou. Vzhlednu k Louisovi s lehce bláznivým úsměvem a následně poté zpět k oné věci. „To jsou boxerky s tvou fotkou?"

„Ne, to je Aden," pronese ironicky, přičemž se oba začneme smát. Uchopím jejich okraje a vytáhnu je do vzduchu, a otočím je k nám zadní část, na které se vyjímá Louisova fotka. „Zjistil jsem, že valná většina tvých boxerek je černá, říkal jsem si, že snad žádné jiné nemáš, když jsem prohledal tvůj šuplík, zjistil jsem, že mám téměř pravdu."

„Téměř?" pronesu, jelikož si nevybavuji, že bych si někdy kupoval nějaké jiné barvy.

„Měls tam jedny růžové." Pokrčí rameny, ale to ho už s širokým úsměvem obejmu.

„Děkuji," zašeptám mu do ucha a on se pod mými kudrlinami, jejž ho zašimrají, lehce ošije. To mě však naopak pouze donutí začít ho šimrat ještě více, dokud nejsem nad ním a pode mnou se nesvíjí jen ve vytahaném svetru a spodním prádle smíchy. Na chvíli přestanu a trochu se od něj odtáhnu. S těmi rozcuchanými vlasy, růžovými tvářemi a nevinným pohledem, stahující si spodní část svetru neustále dolů. „Vypadáš jako koťátko. Moje malé, roztomilé, hravé," s tímto slovem ho opět polechtám, ale jen na sekundu, „Nádherné koťátko, které se nemůže nabažit mé přítomnosti."

„Mňau," zapřede provokativně, přičemž mě začne nehty jemně škrábat na hrudi. Ucítím, jak se jeho nohy spojí na mých bedrech a on zahákne prsty za výstřih v mém svetru a prudce si mě k sobě přitáhne. Přičemž se tváří začne lísat k mé pokožce, u čehož nepřestává napodobovat kočičí předení.

„Ještě chvilku a budu z tebe tvrdší, než skála." S tímto se zachichotá a našpulí rty, přičemž mi nezbude nic jiného než na ně přiložit ty své. Trochu se oddálím, ale jeho hlava se zvedne a dá mi znovu kdesi na tvář malinkou pusinku. „Takže my si hrajeme na malé nevinné kotě." Jen lehce přikývne a provokativně si rukou opět spodní lem svetru rádoby stydlivě stáhne co nejníže. Najednou se jeho nohy na mých zádech rozpojí a on se pode mnou převrátí na břicho. „Ale ale, koťátko si chce hrát."

„Mňau," je opět jediné, co vyjde z jeho rtů, zatímco já dlaněma vjedu pod jeho svetr a dlaněma masíruji jeho horká záda, během čehož potěšeně zaskuhrá. Pomalu se přesouvám níže a níže, dokud se mé prsty nezastaví na lemu jeho boxerek - černých.

Vidím jeho ruku přesouvající se k mé dlani, a když chci zajet pod černou látku, lehce mě švihne přes prsty, přičemž podrážděně zamňouká. „Chápu, jsi nevinné kotě," zasměji se, během čehož se posadím na jeho stehna a začnu dlaněma bubnovat o jeho zadeček.