Dreamer (Larry Stylinson) - CZ

Chapter 5 - Funfair

„Pojď." Zatáhne mě zelenooký kluk za ruku. Dnes jsou jeho vlasy obzvlášť kudrnaté a nemůže mít více než 17. Kolek krku mu na stříbrném řetízku visí kovová papírová vlaštovka.

V zelených očí se odráží nespočet světel, které vydávají pouťové atrakce kolem nás. „Dáš si cukrovou vatu?" sladce se usměje a těmi jeho ďolíčky mi způsobí srdeční potíže. Harry nečeká na odpověď a už objednává dvě cukrové vaty. Jednu z nich mi strčí do ruky a já si kousek nadýchané pochoutky strčím do pusy. Má druhá ruka automaticky nahmatá tu Harryho a ruku v ruce se procházíme pod závojem světel a hlasité hudby. Jeho oči stále září, přičemž vedle sebe spatřím obrovský kolotoč.

„Jdem?" zasměji se a Harry zavrtí hlavou. „Proč?" zeptám se, když se mi nedostane kladné odpovědi.

"J-já se bojím takových atrakcí," řekne Harry a vyděšeně zakloní hlavu, aby uviděl až na samý vrchol atrakce, která s vámi točí do všech směrů vzhůru nohama.

"Musíš to zkusit, jinak ten strach nepřekonáš." Zasměju se a jdu k pokladně koupit dva lístky, zatímco Harry, si v hlavě určitě připravuje spoustu výmluv, proč tam nejít. Stáli jsem ve frontě a od našeho zážitku nás dělilo už jen několik míst. Harry se celý klepal a tiskl ke mně, přičemž křečovitě svíral mou ruku. Pohladil jsem ho po vlasech, do kterých jsem mu v zápětí vlepil i pusu. Byl jsem vyšší než on a to byl nezvyk.

Konečně na nás přišla řada a my dva se ocitli na sedačkách. Zatímco nás obsluhovači atrakce pevně poutali, zadíval jsem se do Harryho očí. Byl v nich strach, ale zároveň vzrušení. Naše ruce byly stále propletené a já mu ústy naznačil, ať mi věří. Přesně v ten moment jsme se ocitli ve vzduchu a Harryho křik mi zaplnil uši. A byl to ten radostný křik, plný vzrušení, který mě probudil.

Prudce jsem se posadil a ještě několik sekund jsem měl v hlavě Harryho hlas. Rukou jsem si prohrábl zpocené vlasy a znovu lehl do postele.

Venku byla ještě tma a to celkem velká, čímž se mi ulevilo. Rozhodně jsem nezaspal.

~~~~

V rukách nesu hrnek horké kávy a mířím rovnou do Stylesovi kanceláře. Podívám se na hodinky.

6:19

Zaklepu a otevřu dveře.

Vysoka mužská postava si zrovna vytahuje na stůl věci, což značí, že teprve před chvílí přišel.

„Vypadá to, že jste se z minula poučil. Přeci jen možná nebudete, tak nanic." Ušklíbne se a převezme ode mě kávu, které se hned napije.

„Jak jste si užil večeři?" zeptám se předtím, než odejdu.„Nemyslím si, že by vám do toho něco bylo, Louisi." Probodne mě pohledem a já si všimnu, že dnes se mu kolem krku nehoupe křížek, ale něco co mi vyrazí dech. Na stříbrném řetízku, odráží světlo lesklé papírové letadýlko, vlaštovka chcete-li, na chlup stejná, jako měl v tom snu. Jak je to možné?

Košili má zaplou jen na pár knoflíků, takže krásně vidím, jak se mezi dvěma ptáčky houpe stříbrně se lesknoucí přívěsek. Ten, jenž mi naprosto vyrazil dech a já se nebyl schopen soustředit na nic jiného jen na něj, dokonce ani na chraplavý hlas, který ke mně mluvil.

"Tomlinsone, posloucháte mě?" tvrdý tón hlasu mě vrátí do reality a já přikývnu, i když nemám nejmenší tušení, co říkal.

„Výborně, takže souhlasíte se vším, Paříž platí?" zeptal se a já se snažil ze všech sil setrvat pohledem na jeho očích a nesjet o něco níž, kde se skrývaly daleko zajímavější věci, například záhadné tetování motýla, kterého jsem zatím neměl možnost si prohlédnout. Kolik dalších tetování asi zdobí jeho tělo?