Dreamer (Larry Stylinson) - CZ

Chapter 4 - Secrets

Louis

Nikdy jsem nevěřil v osud ani v podobné věci, teď však nad svým postojem začínám pochybovat.

Harry Styles - už to jméno. Magické stejně, jako jeho nositel. On není člověk, je nějaké magické stvoření, které mi před dvěma měsíci vtrhlo do života. Jde o sen, který se mým probuzením změní na noční můru.

Otevírám prosklené dveře své kanceláře. Jsou tu dva stoly, jeden je prázdný, určený pro mě. Na druhém je pak spousta papírů a fotek.

Posadím se za lesklý stůl a začnu si vybalovat věci, které jsem si nechal ráno na vrátnici a před chvílí si je vyzvedl. Když jsem hotov, zjistím si telefonní číslo do R&R a modlím se, aby měl majitel dobrou náladu.

„Dobrý den, tady Royal Restaurant. Jak vám můžeme posloužit?"

„Dobrý den, tady Louis Tomlinson, osobní asistent Harryho Stylese. Potřeboval bych rezervaci." Slyším, jak se otevřou dveře a jimi projde ten blonďák z rána. Udiveně přitom nadzvedne obočí, jakoby ho překvapilo, že mě Harry nevyhodil.

„Samozřejmě, na kdy?" Z mého uvažování mě vytrhne až dívčí hlas z druhé strany telefonu.

„Dneska na šest." Postavím se a přejdu k oknu. Nikdy u telefonování nevydržím sedět.

„Obávám se, že dnes je plno, ale uvolnilo se nám místo za dva týdny."

„Ne, já potřebuji rezervaci na dnes." Snažím se nasadit tvrdý tón hlasu, ale nevím, jestli se mi to daří.

„Dnes je plno," zopakuje už poněkud otráveně.

„Dnes, přesně v šest večer, chci mít rezervovaný ten nejlepší stůl na jméno Styles," pronesu důrazně a skrz okno pozoruji ranní město prosáklé mlhou.

„Asi jste mě nepochopil. Dnes. Je. Plno." Už se ani nesnaží skrýt podrážděnost v hlase, já však vím, že si nemůžu dovolit své místo ztratit, a proto musím hrát tak, jako každý v tomto světě. Tvrdě a nekompromisně.

„Chci vašeho šéfa," oznámím ji klidným hlasem.

„Cože?" zeptá se po chvíli udiveně.

„Dejte mi k telefonu, prosím, vašeho šéfa, ihned. Musím si s ním promluvit o vstřícnosti a ochotě jeho zaměstnanců." Nepochybuji o tom, že majitel takového podniku jako je R&R, bude někdo na způsob Harry. Jde-li opravdu o někdo takového, nebude váhat slečnu za telefone kvůli jedné stížnosti vyhodit.

„A-ale, já vám jen oznamuji, že máme plno."

„A já vám oznamuji, že budete mít padáka, pokud mi nezařídíte tu rezervaci." Sednu si na kožené křeslo a pohledem sjedu na překvapeného blonďáka. „Takže, mi okamžitě dnes na šestou hodinu, zarezervujte ten nejlepší stůl, nebo mi předejde k telefonu vašeho šéfa."

„Chcete stůl pro dva?"

~~~~

Se samolibým úsměvem, kráčím skrz dlouhou chodbu, přímo do Stylesovy kanceláře. Zaklepu a nečekám na odezvu, prostě otevřu.

Tmavé vlasy, které ještě ráno byly rozpuštěné, jsou teď upraveny do pečlivého drdolu. Křížek se pořád houpe okolo jeho krku a pokaždé, když se nadechne tak se pohne. Nevím, jestli je to právě křížek, nebo tetování, které prosvítá skrz bílou košili, ale něco mě nutí nepatřičně zírat na vypracovanou hruď.

V hlavě se marně snažím zahnat myšlenky a vzpomínky, které mě vždy doprovází. Hříšné věci, na které bych neměl ani pomyslet.

„Ehm, potřebuješ něco?" vzhlédne od papírů, a když zachytí můj pohled na jeho hrudníku, okamžitě očima vyhledám něco jiného.