Dreamer (Larry Stylinson) - CZ

Chapter 66 - Memories

Přečtěte si prosím poznámku autora na konci :)

Louis 

Najednou mi vše dávalo tak dokonalý smysl, že nechápu, proč mě to nenapadlo dříve. 

Proto rodičům nepřišlo divné, že mi někdo vymazal paměť a nikdy se o tom nezmínili, to oni sami to zařídili. A potom, když jsem se dostal zpátky do Londýna a oni zjistili, že se opět stýkám se Stylesem, začali mě sledovat. Bali se že přijdu na to, že to byli oni, že to zkrátka nenechám být, a proto začali posílat ty výhrůžné vzkazy. Byli si moc dobře vědomi toho, že když se dozvím, jakým způsobem Harry pracuje, bude to jen krůček od toho, abych zjistil, kdo jsou, což se taky stalo. 

Když mě potom unesli, nemohli zasáhnout, aniž by se prozradili anebo kontaktovali Harryho, trochu mě bolí fakt, že zachování anonymity pro ně bylo důležitější než jejich syn. Nevím, co by se stalo, kdyby mě Aden nezachránil a nesehnal ty letenky. 

Počkat, počkat, co když i v tom mají mi rodiče prsty a Aden byl pouze prostředník, samozřejmě že mě nejspíš zachránit chtěl, ale netuším, jak by sám od sebe něco takového zrealizoval a naplánoval, musím se ho na to rozhodně zeptat. 

Vůbec nejdůležitější otázka je ale to, co se tehdy opravdu stalo, dozvěděl jsem se, že tu vraždu naplánoval Harry, pokud ho mí rodiče ale sledovali a já nepochybuji o tom, že ano, jelikož jsem s ním chodil, proč ho nezarazili? 

Ovšemže potřebovali záminku pro to, aby mě od něj odtrhli a toto se jevila jako výborná příležitost a potom, když jim to nevyšlo a já se s ním opět shledal, byl to nepochybně jejich nápad poslat mě až do Austrálie a prohlásit za mrtvého, napadá mě, jestli nyní vůbec ví, že jsem se vrátil a pokud ano, co se stane? Co když se jednoho dne vzbudím u sebe doma ošizený o další kus mého života? 

Čím více nad tím přemýšlím, tím více to do sebe zapadá, to jak jezdili na dlouhé služební cesty, zatímco nás hlídaly chůvy, nebo to, proč jsme se neustále stěhovali i se všemi mými malými sourozenci. A co moje sestry, ví o tom, kým rodiče jsou? Pochybuji, proč by to řekli jim, ale ne mně? 

Až teď si naplno uvědomuji, jakou cenu má můj život, mohu se stát prostředkem k vydírání mých rodičů a to rozhodně nechci. Dá se říct, že napůl jejich chování zcela chápu, ale na druhou stranu cítím neuvěřitelný vztek, že mi dokázali vymazat značnou část mého života a tajit přede mnou většinu jejich života. Jak moc dobře je znám? Znám je vůbec? Jak jim, jak komukoliv teď můžu věřit? Co když je všechno ještě tisíckrát jinak a můj život není nic jiného než jedno velké divadlo, nebo domeček z karet, jež se již brzy začne hroutit a zavalí mě. 

Je toho na mě moc, hlavu mám tak přeplněnou, že nedokážu rozumně uvažovat. Domluvil jsem se s tím mužem, který se mi rozhodl říct pravdu, že si uděláme schůzku ve středu, což je pozítří, a probereme během ní veškeré detaily pomsty vůči Ester, to s mými rodiči se rozhodnu zatím odložit stranou, zatím. 

„Jsem doma." Uslyším Harryho chraplavý hlas, zatímco si dole sundává kabát a boty. Je neuvěřitelné, jak moc dobře ve své hlavě vidím, co a jak dělá, bez tohož aniž bych ho pozoroval, či ho pouze spatřil. 

„Já taky," křiknu zpátky, i když to nepochybně ví. Zcela bezmyšlenkovitě položím bosa chodidla na drahou podlahu ložnice, přičemž vzápětí vyklouznu z pokoje, jen abych se s ním mohl přivítat. 

Sejdu ze schodů a zachytím jeho smaragdový pohled a malý úsměv, miluji to, jak se zatváří a nepatrně pousměje, kdykoliv mě uvidí. 

Přejdu až k němu a on si mě přitáhne do rychlého polibku, který bych nejraději prohloubil, ale vím, že na to bude více času i jindy. „Tak jak se ti dařilo?" předběhne mě s víceméně tou stejnou otázkou.