Dreamer (Larry Stylinson) - CZ

Chapter 31 - Big Apple

Harry

Stál jsem lokty opřený o parapet svého pokoje a pozoroval, jak se lidi nevzrušeně procházejí kolem mého domu, kdyby se podívali jen o trochu výš, viděli by jednoho z nejvlivnějších lidi Británie, jak se polonahý díva z okna a mne si u toho v ruce stříbrný křížek.

Kousek od sebe slyším, jak se z koupelny ozývá zvuk vody, dopadající na studené kachličky a dno sprchového koutu. Najednou se do zvuku tekoucí vody přidá vyzváněcí tón mého telefonu na nočním stolku. „Ano, Liame?" ozvu se, když hovor příjmu, přičemž se zadkem opřu o parapet, na kterém jsem měl před chvílí ruce. Očima nepřestávám hypnotizovat dveře koupelny, kdyby se náhodou otevřely.

„Zařídil jsem ti všechno, co potřebuješ, jediný, kdo dělá problémy je Chris, mám takové zle podezření, že mu někdo od nás donáší informace a to ne jenom o tvém vztahu s Louise, ale i o firemních věcech," sdělí mi Liam to, co jsem víceméně tušil už delší dobu, proto mě to ani nevyvede z míry, jsem totiž vždy o krok napřed.

„Nech zatím Chrise Chrisem, aby se dozvěděl něco opravdu důležitého, musel by to dostat z tebe, nebo ze mě a to se doufám nestane. Pro mě je momentálně prioritou dostat Louise co nejdále od Londýna. Bude to lepší pro všechny," řeknu hlasem, který je dneska obzvláště chraplavý a uslyším, jak se vypne v koupelně voda.

„Stejně se to brzy dozví, hlavně mi neříkej, že už něco netuší, jinak by si ho teď zrovna nechtěl odvézt pryč. Navíc, co s ním chceš v New Yorku dělat? To pokaždé, když se zeptá na něco ohledně minulosti, mu ojedeš prdel? Toto nemůže fungovat," oznámí mi to, co zase vím, potřebuji však nějaký čas, abych si rozmyslel, co dále a jak co nejšetrněji Louisovi oznámit, co se stalo, teda pokud na to do té doby nepřijde sám. A proč New York? Jednoduše, nemůžou na něho působit žádné vnější vlivy, v podobě Chrise a jeho kumpánů.

„Já vím, jen prostě potřebuji vypadnout," dopovím honem, než uvidím, jak Louisovo tělo vychází ze sprchy jen s ručníkem okolo pasu. Jsou to asi dva dny od toho, co mi bylo špatně a on se o mě jako správný asistent postaral. Ty klíčky od pout jsem hledal asi půl hodiny, po které mě chtěl Louis uškrtit.

„Letité už dneska odpoledne, děkovat mi nemusíš." Zavěsí, ale to už se mi na tváři automaticky vytvoří drzý úšklebek, se kterým si prohlížím křivky Louisova těla. Je, kurva, tak sexy, že mám co dělat, abych se na něj hned nevrhnul. Těší mě ten fakt, že si o mně myslí to samé, vidím mu to na očích. Myslí si, že když mě miluje a ukazuje mi to, že mu to budu z celého srdce opětovat. Můj malý naivní blázen.

Zjistil jsem, že i po těch letech pořád dokážu své city ovládat a držet pod pokličkou a aspoň částečně si tak zachovat čistou mysl, což je to, co mi před lety scházelo. Nyní se mi však naskytla druhá šance a já ji nechci promarnit, jen díky mé nerozvážnosti a unáhleným závěrům, jako tomu bylo před dvěma dny, kdy jsem Louisovi málem vše prozradil. Díky bohu za mého ptáka.

Ucítím Louisovy dlaně na mém břichu, nevím, proč, ale Louis si ho nějak oblíbil, stejně jako já jeho zadek. „Můžu vám konečně přestat říkat, pane Stylesi?" zeptá se zničehonic Louis a já se mírně zamračím. Popravdě jsem nad tím nepřemýšlel, ono by to asi bylo vhodné, vzhledem k tomu, co jsme spolu dělali, ale přeci jen to oslovení mi zaručuje, že tu je pořád nějaká hranice, která nebyla překročena.

„Říkej mi, jak chceš," odpovím nakonec a prstem mu zajedu mezi kaštanové vlasy. Z jejich konečků kapají malinké kapky vody, které mu sjíždějí dolů po ramenou, dokud prostě nezmizí. „Dneska odlétáme do New Yorku, měl by sis jet zabalit." Usměji se a vidím, jak se kompletně změní jeho výraz. To si ještě nezvykl?