Dreamer (Larry Stylinson) - CZ

Chapter 75 - Deal

Harry

Zpoza okna auta pozoruji ulice rušného města, které jsem za svůj dosavadní život navštívil pouze jednou, což se stalo osudovou chybou.

Jestli vím, co dělám? Nemám nejmenší tušení. Uchýlil jsem se k tomu nejzoufalejšímu řešení, které nemusí skončit dobře a pravděpodobně tak ani neskončí. Pohybuji se na velmi tenkém ledě. Balancuji na kluzké hraně mezi tím, co mě může dostat na vrchol a tím, co mě zničí.

Já však nikdy nebyl typ člověka, který by věci kolem sebe nechal prostě plynout, já vždy musel být ten, který tahá za nitky a všechno ovládá, když se na to kouknu zpětně, nemám tušení, jak jsem to všechno zvládnul. Žil a dýchal jsem pro moc a nejspíš i proto, jsem tím byl tolik zaslepen, že jsem neviděl všechna ta rizika a hrozby, nechápal jsem, že mi může hrozit reálné nebezpečí, v té době jsem si myslel, že můžu všechno, posléze jsem zjistil, že nemůžu. Ono by to možná i vyšlo a já bych byl ještě výše, než jsem teď, ale něco se změnilo a středobodem mého zájmu nebyla moc ani peníze, ale něco, lépe řečeno někdo jiný. Přestal jsem být ostražitý, opatrný a hlavně jsme všechno, co jsem do té doby měl pod kontrolou, jsem přestal ovládat, jako když zhasnete světlo, nebo se vám utrhne pes ze řetězu, ale ze všeho nejhorší na tom bylo to, že mi to bylo jedno.

A potom, když mi Louise vzali, zjistil jsem, že se vše začíná hroutit. A já tak musel posbírat vše, co se ve mně i okolo mě rozbilo a slepit to zpět. Zabralo to dlouhé měsíce, během kterých jsem kolem sebe vytvořil onu známou ledovou krustu. A když jsem opět chladnokrevně šel po té moci, poté, co jsem se smířil se ztrátou Louise, se vrátil. Prostě nakráčel do mé kanceláře a přestože zmužněl a vyspěl, já v něm pořád viděl toho mladého kluka, kterému bylo čerstvých osmnáct, nevěděl jsem, čeho je schopný a že já nejsem jediný, kdo se mohl změnit.

Nedokázal jsem se smířit s myšlenkou, že mi zase ublíží, ačkoliv ne jeho vůli. Nechtěl jsem tehdy, abych cítil to samé, ztratil nad sebou kontrolu a tak jsem se pokoušel ho nemít rád, odehnat to, ale místo toho pomalu ale jistě mi začalo docházet, že kontrolu nad sebou samým jsem neměl vůbec nikdy. Vše, co jsem dělal a dělám, je kvůli jeho nebo pro něj. Můj život nepatří mně, v momentě, kdy jsem se poprvé střetnul s modrýma očima, jsem jim předal vše, co mě dělá tím, kdo jsem.

A teď jsem se ocitl na stejném bodě jako před lety, všechno kolem mě je rozbito na tisíce kousku a i kdybych v sobě našel sílu všechny ty střepy posbírat a slepit, ignorovat režné rány, které přitom utržím, bude to k ničemu, protože bude stačit jedna jediná věc a ocitnu se na začátku.

Za celý svůj život, kdy jsem byl trýzněn vlastním otcem, vystavován neustálému tlaku, sváděl jsem v sobě vnitřní boje, riskoval svůj život jako v ruské ruletě a bez mrknutí oka mrhal životy jiných, než jsem si neuvědomil, že já nejsem vládce, jsem jen figurka ve hře někoho dalšího, stejně tak jako všichni ostatní. Je jedno, kdo jsem, co děláme nebo jaká je naše sociální role či pozice, vždy se najde někdo, kdo nad námi má moc, vždy.

Přátelé si máme držet blízko, ale nepřátele ještě blíže, a to je ostatně taky důvod, proč teď projíždí Moskvou mířící do srdce ruské mafie. Celé roky se chceme navzájem pozabíjet, vydíráme se všemožnými způsoby, ale nikdy to nikam nevede. Dospěl jsem k závěru, že když nemá cenu s nimi bojovat tak se s nimi mohu spojit. Slovo riskantní je slabé slovo, ale já nejsem jediný, který riskuje, ani oni si nemohou být jistí, že je nezradím a to oběma stranám dává jakousi jistotu z nejistoty, je to jedna z mnoha věcí, jenž nás spojuje.

I kdyby o to stál, Louise bych s sebou nebral, je to příliš nebezpečně daleko, lepší pro něj bude zůstat v Londýně pod Martinovou kontrolou. Musím mu věřit, doufat, že se o sebe dokáže postarat, ale za tu dobu, co ho znám, prokázal více než jednou, že na to má více než dostatečné schopnosti.