Dreamer (Larry Stylinson) - CZ

Chapter 33 - Are you sure?

Harry

Se vším odporem odsunu Chrisův prsty, abych si prohlédl, co se skrývá pod tím. Najdu tam občanku Marka Felly a lísteček s krátkým vzkazem.

Toto se stává, když nedržíš jazyk za zuby - S.

Na nic nečekám, zavřu krabičku a rozběhnu se směrem k našemu hotelu. Sprintuji ulicemi, jakoby to bylo finále na olympijských hrách. Lokty a rameny vyrážím do lidí, nestarám se o jejich osud, mým cílem je luxusní hotel, od kterého mě dělí už jen několik bloků.

V hlavě se mi přehrávají scénáře, ve kterých Louise najdu mrtvého, nebo ho nenajdu vůbec. Jakmile vběhnu na recepci, zmateně se rozhlédnu kolem sebe, a když uvidím, že výtah právě odjel, rozhodnu se všechny patra vzít po schodech.

Sotva popadám dech a po tvářích mi stékají kapičky potu, když lovím z kapsy kartu, která slouží jako klíč k našemu pokoji. Zapípání dveří je pro mě jako božské zvony.

Prudce otevřu dveře dokořán a ze srdce mi spadne ohromný kámen, když uvidím Louise, jak sedí na sedačce a v klidu popíjí čaj.

Louisova hlava se otočí za zvukem zavírajících se dveří a dřív než stačí cokoliv říct, k němu přiskočím a stisknu ho v náruči. „Louisi, jsi tady."

„Kde jinde bych byl?" zeptá se zmateně, přičemž se ode mě začne odtahovat. „Harry, toto se mi nezdá jako 24 hodin."

„Vybalil sis už?" zeptám se ve spěchu a významně dlaněmi zmačknu jeho ramena.

„Ne." Pokroutí hlavou a skrčí obočí.

„Výborně. Musíme odtud odejít, hned." Sundám své ruce z jeho ramen a místo toho začnu sbírat věci, které si stihl Louis během té chvilky vyndat z tašek.

„Proč? Co se děje?" zeptá se zmatený Louis, stojící uprostřed místnosti.

„Někdo nás tu sleduje," oznámím mu ve spěchu, ale to už mu na ramena věším jeho bundu, zatímco sám do rukou beru několik tašek, včetně svého kufru.

„Kdo by nás sledoval?" zasměje se a nevěřícně na mě zírá. Nevěří mi. „Toto je směšné, Harry. Jestli je toto další tvůj způsob, jak se vyhýbat problémům, musím podotknout, že sex byl lepší nápad." Kéž by, můj sladký naivní Louisi, kéž by.

Nedám mu odpověď a místo toho, ho doslova vytáhnu ven z pokoje. „Vysvětlíš mi konečně, co se, kurva, děje?" zastaví se v najednou v kroku Louis, když vyjdeme z hotelu. „Co to máš v ruce?" Ztuhne mi krev v žilách, když se natáhne po malé hnědé krabičce, skrývající nehezké věci.

„Důvod toho, proč utíkáme." Stihnu ruku odtáhnout a vzápětí odchytit taxi, do kterého beze slov oba nasedneme.

Řekl jsem řidičovi, aby nás dovezl do nějakého vzdáleného a levného hotelu. Záměrně chci na místo, kde by mě každý nejméně očekával.

Během cesty Louis nepromluví ani slovo, jen zírá ven z okna taxíku. Položím mu dlaň na koleno, začnu po něm jemně předjíždět palcem, ale on to zcela ignoruje. Chápu ho, na jeho místě bych se choval stejně, vlastně mnohem hůř.

Auto najednou zastaví, a když otevřu dveře, naskytne se mi pohled na starý motel, z jehož zdí opadává omítka a O na blikající neonové ceduli přestalo svítit. Odhaduji, že se nacházíme pár kilometrů za městem.

Dám řidiči bankovku, která vysoce převyšuje sumu, kterou máme zaplatit. Jakmile odjede, ucítím, jak se mých prstu zlehka dotknou ty Louisovy. Opatrnými a rozvážnými pohyby chytím jeho ruku do té své, její hřbet přitisknu ke svým rtům. Když naše stálé spojené ruce volně splývají podél těla, oba vzhlížíme na šedou budovu, která nám za pár minut poskytne azyl.