Dreamer (Larry Stylinson) - CZ

Chapter 29 - I want you

Harry

„Proč ses vrátil?" zašeptám, zatímco prsty pročesávám Louisovi vlasy. Nedostává se mi odpovědi, Louis mi jen klidně sedí na klidně s hlavou opřenou o můj hrudník, společně se kocháme výhledem na Londýn z okna mé kanceláře. „Louisi, odpověz mi," připomenu mu a jemně ho zatahám za vlasy. Na tváři se mi drží úsměv, který nechce dolů. Výborně dostal jsem se přesně tam, kde jsem nechtěl. Stal se ze mě zamilovaný idiot, nesnáším to, ale zároveň miluji. Nepochybuji o tom, že Louis mé city opětuje, jinak by tu nebyl.

„Mělo to více důvodů," řekne po chvíli a uchopí ruku, kterou mu nepročesávám vlasy. Roztáhne dlaň a přiloží ji proti té mé. Je tak malinka.

„Například?" zeptám se propletu prsty našich rukou. Druhou vytáhnu z jeho vlasu a přitáhnu si ho k sobě, zatímco mu nos zabořím do vlasů, voní po jablkách.

„Například tam byla hrozná nuda." Ví, že chci slyšet něco jiného, ale tu odpověď mi nedopřeje. „Změnil jste se, hodně," konstatuje a já musím uznat, že má pravdu. „Jak, proč?"

„Pamatuješ, jak jsi mi řekl, že změníš můj život? Gratuluji, povedlo se," odpovím a přitáhnu si jeho hlavu do polibku. „Miluji tě."

„Já tebe taky."

S prudkým nádechem se posadím a rukou si setřu pot z čela. Co to, sakra, bylo? To v tom snu, jsem nemohl být já.

Podívám se na hodiny, které ukazují 5:30 ráno. Když se postavím, zjistím, že se mi točí celý svět a já si tak musím znovu sednout na postel. Dlaň si opět přiložím na čelo, jehož teplota se mi ani trochu nelíbí. Výborně, to poslední, co mi chybělo, bylo být nemocný.

Napiji se vody z nočního stolku, která není tak studená, jak by mohla a znovu se postavím, tentokrát připraven na ten kolotoč. Pomalými a rozvážnými kroky přejdu do koupelny, kde si obličej opláchnu studenou vodou a vzápětí se na sebe podívám do zrcadla. Leknu se toho, co vidím. Vlasy mi trčí do všech světových stran, na čele se mi leskne pot a oči mi podkreslují tmavé kruhy. Pleť je nezdravě bledá a unavená. Rozhodně nevypadám v pořádku.

Skoro doslova se po schodech doplazím do ložnice, poté, co si vezmu prášek. Připadám si jako zombie, hlava mi třešti, nemůžu se nadechnout nosem a jsem slabý jako stéblo trávy.

Z nočního stolku si vezmu telefon a naťukám SMS, připadá mi, že ji píšu tak půl hodiny, protože co pět sekund musím zavřít oči, abych se nevyvrátil na zem.

Louisi, odvez mě do práce. H.

Odešlu zprávu a natáhnu se na postel, s plánem se ještě na chvíli vyspat.

Louis

Už potřetí zazvoním na zvonek, ale nikdo mi neodpoví, dokonce jsem Harrymu i několikrát volal. Nemůžu tu stát donekonečna, ale zároveň nemůžu odejít, proto se rozhodnu k riskantnímu činu.

Jednu nohu strčím do šprušle železné brány a zároveň se přitáhnu rukama, nikdy jsem si nemyslel, že budu muset přelézat brány nějakého miliardáře, abych se dostal dovnitř, teď si suverénně připadám jako zloděj, kdyby mě tu někdo viděl, měl bych nejspíš velký problém.

Když konečně překonán vrchol brány a seskočím dolů, tak si připomenu, že musím Harrymu říct, aby zvýšil svá bezpečnostní opatření.

Procházíme domem, který se zdá být dokonale prázdný a jediné zvuky, které slyším, jsou mé vlastní kroky. Zamířím rovnou do jeho ložnice a zaťukám na dveře.

Když se mi nedostává žádné odpovědi, otevřu dveře na malou škvíru a nahlédnu dovnitř. Uvidím Harryho tělo rozvalené přes celou postel, jak si k sobě mačka peřinu a něco si mumlá ze spaní.

Tiše vejdu dovnitř, dokud nestojím přímo naproti němu. Na jeho pokožce se lesknou kapičky potu, a když se odvážím dotknout jeho pokožky, je to jako bych sahal na rozžhavené topení.

„Harry," řeknu potichounku a jemně s ním zatřesu. K mému překvapení hned otevře oči a místo toho, aby cokoliv řekl, vyskočí z postele a rozběhne se ke koupelně, ze které slyším dávivé zvuky. Jasně, odvez mě do práce, to mohl rovnou napsat, dělej mi chůvu. Ne, to ode mě bylo hnusné.

~~~~

„Louisi, pojď mi natřepat polštář," už po sté po mně Harry krčí s nějakým požadavkem, ať už to byl čaj s mlékem, teplé ponožky či něco podobného. Ráno mu bylo opravdu špatně, ale teď mám pocit, že si jen užívá mou péči.

„Ano, vaše veličenstvo." Pronesu otráveně a začnu se vláčet do jeho ložnice. Vejdu dovnitř a vidím, jak si Harry zády opřený o čelo postele, spokojeně jí polívku, kterou jsem mu musel uvařit, je z pytlíku, ale to vědět nemusí. U toho všeho sleduje Teorii velkého třesku a snaží se polívku nevylít do postele.

Bez toho aniž by někdo z nás něco řekl, se Harry nadzvedne, abych mu mohl natřást polštář, když se mu zdá, že to dělám moc dlouho, odkašle si. „Bude si tady princezna, přát ještě něco?"

S mými slovy po mně Harry hodí naštvaný pohled, ale neřekne ani slovo, což mě celkem překvapí. „Jo," odpoví a já čekám, jaký nesmysl si zase vymyslí. „Tebe." Najednou obrazovka zčerná a on tácek s polévkou odloží na zem vedle postele.

„Mě?" nadzvednu obočí a uvažuji nad tím, jaké léky si zase vzal.

„Jo tebe." Mrkne na mě jedním okem. Můj obličej vytvoří udivenou grimasu, ne, vážně, toto není normální. Nemá zase horečku?

Jako důkaz jeho slov poklepe dlaní na matraci a trochu se posune, abych se do postele vešel. Chvíli váhám, ale nakonec si k němu přisednu. S mým dosednutím ucítím, jak si mě k sobě přitáhne jeho ruka, zatímco druha mě začne škrábat ve vlasech, jako opičku.

„Pane Stylesi, jste v pořádku?" zeptám se ho celkem pobaveně, přičemž si mě na své tělo natiskne ještě více. Je neuvěřitelné, že jsem jen díky jeho jedné ruce, zcela ochromen. Nemám šanci se pohnout do jakéhokoliv směru. Ucítím, jak se mi přestane hrabat ve vlasech a místo toho nadzvedne peřinu a přikryje mě s ní, takže pod ní ležíme spolu. Ne, že bych si stěžoval.

„V naprostém." Najednou se celé mé tělo přetočí na břicho a já tak doslova ležím na Harryho těle, zatímco on si mě k sobě tiskne. Hlavu mám položenou na jeho hrudi a ruce spoutané těmi jeho. Myslím, že za jeho chováním stojí kombinace léků proti horečce, bolesti hlavy, zvracení a v neposlední řadě také léky na uklidnění, které pravidelně užívá.

„Pne Styls, nemž dycht," zamumlám do jeho trička, když mi dělá problém se pořádně nadechnout. Vypadá však, že mu jsou mé problémy úplně ukradené. „PNE STYLS," zařvu proti jeho hrudi a on mě konečně pustí, takže se můžu posadit. Ani si v ten moment neuvědomím, že na něm sedím obkročmo a s každým pohybem se o sebe otřou naše rozkroky, jsem totiž rád, že se uvolnily mé dýchací cesty.

„Jsi neuvěřitelně sexy." Jeho zorničky jsou tak rozšířené, že se vytratila téměř všechna zeleň.

„Pane Stylesi, přestaňte zítra, si to nebudete pamatovat," nevím, jestli to řeknu zklamaně, nebo naštvaně, šťastně však rozhodně ne. Z jeho pusy se ozve hluboký výdech, když si prsty vjede do vlasů.

Mezi tím vším se mi do hlavy dostane myšlenka, která může zúročit, cele to jeho oblbnutí prášky. „Pane Stylesi, kdy jste mě viděl poprvé?" zeptám se a rukama vpluji pod jeho tričko, pod kterým začnu přejíždět nahoru a dolů. Vidím, jak se jeho dech zrychlí a všechny jeho smysly zbystří.

„Byla krásná noc, na obloze svítil měsíček a ty si stál v parku, vypadal jsi smutně a zranitelně. Měl jsem chuť tě ojet na místě, ovládl jsem se," řekne pomalu a mně se v hlavě začnou tvořit miliony teorií. Jak mě mohl vidět v parku? Nevybavuji si, že bych do nějakého, kdy v noci šel. Původně jsem jen chtěl vědět, jak jsem na něj působil, ale teď to začíná být zajímavé.

„Kdy to bylo?" zeptám se zmateně a ruka místo výš, sjedu níž a posunu tak celé své tělo. Prsty se zaháknu o lem jeho boxerek a slyším, jak začne nepravidelně dýchat.

„Nevím, asi před pěti lety." Pokrčí rameny a položí dlaně na ty mé, aby je mohl ovládat. Zajede s nimi pod tenkou látku černých boxerek. Já však ustanu v pohybu a šokováně na něho hledím.

„Před pěti lety jsem ještě ani nežil v Londýně." Zamračím se a nechám i nadále ovládat své ruce, těma Harryho, kterému se v očích zrcadlí čistý chtíč.

„Ale ano, žil, možná o tom jen nevíš." Usměje se a na tváři se mu objeví ďolíčky. Bříšky prstu najednou přejede mojí rukou přes jeho penis, což způsobí částečnou zástavu mého srdce. Nedokážu se soustředit na otázky, které nyní vytvořil v mé hlavě. V momentě, kdy jsem zajel rukou hluboko do jeho boxerek, jsem přestal rozumně uvažovat. Probudila se mně má zvířecí stránka, toužící jen po jednom, po něm.

„O čem nevím?" vykoktám ze sebe, ale to už mi Harry pustí jednu ruku, aby si mě mohl přitáhnout do polibku.

Veškeré logické myšlení se posune do pozadí a já si začnu prohrávat s Harryho rty. Ucítím, jak se jeho dlouhé prsty dostanou pod mé spodní prádlo, a zmáčknou můj zadek. Z úst mi vyjde tichý sten, zatímco jednou rukou přejíždím po Harryho naběhlém penisu. Co to, sakra, dělám?

Jak moc vás naštvalo, že jsem to tu utla? Hodně? Tak to se omlouvám :D
Ja vím, že dnešní díl je takový zvláštním způsobem zvláštní, nebo jak by řekli slováci bol takový pofidérny, ale tak nějak mi došly nápady a inspirace a já opravdu nevěděla co napsat, zároveň jsem vás však nechtěla připravit o díl, tak z toho vzniklo toto :DD
Budu ráda za jakýkoli komentář nebo vote, nic mě totiž nenakopne k psaní další dílu víc, než vy :D
Jo a abych nezapomněla! Možná jste si už někteří všimli, že jsem přidala nový příběh, bude to mít zase tři díly, z čehož jsou zatím zveřejněné už dva. Je to o květnovém dítěti Harrym a drsném punk Louisovi, prostě takove dva protiklady atd.... Anyway, budu ráda, když se na to podíváte a zanechate tam třeba komentář :) Jmenuje se Dangerous Flower a najdete to na mém profilu :)
Těším se na vás u dalšího dílu
Sabi