Dreamer (Larry Stylinson) - CZ

Chapter 77 - Sweetie

Louis

„Jsem v pořádku, Louisi," pronese Harry chraplavým hlasem, přičemž se posadí a promne si obličej.

„Máš horečku," s tímto ho zatlačím zpět do peřin, což ho donutí si otráveně odfrknout. Zdá se, že včerejší noc v parku ho trochu více zmohla.

„Nemám," protestuje, načež si já před něj stoupnu a založím ruce na hrudi. „Je mi naprosto fajn," přesvědčuje sám sebe a opět se vytáhne do polosedu.

„Harry, potí se ti čelo, přestože tu není horko, jsi totálně bledý, a když se tě dotknu, mám strach, že si spálím prsty," nato jen přetočí očima a opět si lehne, může říkat, co chce, ale já vidím, že mu fajn rozhodně není.

„Tak dobře, zůstanu dnes doma, jen zavolám Liamovi." Už, už natahuje ruku pro mobil, ale v poslední sekundě ho stihnu sebrat dříve. „Louisi, to, že jsem trochu nachlazený, neznamená, že nemůžu telefonovat."

„Trochu nachlazený?" uchechtnu se. „V noci jsi měl nejméně dvakrát zimnici a naměřil jsem ti třicet devět celých osm." Harry se hluboce nadechne a místo toho, aby mi nadále odporoval, jen mávne rukou a přetočí se na břicho, nejspíš aby mohl pokračovat ve spánku. Neodepřu si přitom pohled na jeho výstavní zadek, miluji ten fakt, že Harold spí nahý.

„No vidíš, že to jde." Usměji se sám pro sebe a odpovědi mi je jen zamumlání do polštáře, ale to už vycházím z pokoje, abych zavolal Liamovi.

Naťukám Harryho kód do mobilu, který si stale pamatuji, ale ještě než stihnu vyťukat číslo Liama, telefon začne vibrovat jako divý a na displeji se objeví jméno Thomas. „Co to sakra?"

Vrátím se zpět do ložnice a rozrazím dveře. „Harolde, kdo je Thomas?!" Harry se vší námahou zvedne hlavu z polštářů, přičemž si všímám, jak mu vlasy trčí do všech stran. „Pošli ho do prdele a řekni mu, ať mi už nevolá." Harryho hlava opět klesne do peřin a mně nezbude nic jiného než to zvednout.

„Haló, Harry, tady je Thomas, pamatuješ na mě? Jen jsem se ti chtěl omluvit, za to, že jsem o tobě řekl tolik věcí paní Ester. To s Louisem mě vážně mrzí a v žádném případě jsem to nechtěl odpustit. Pochopím, když mě teď pošleš někam, ale jen jsem ti chtěl říct, že se upřímně omlouvám." Během celé jeho řeči mám nadzvednuté obočí a překvapený výraz, to však nemění nic na tom, že mi to připomene fakt o tom, jak mám být vlastně mrtvý.

„Harry říká, že tě mám poslat do prdele." Na druhé straně zavládne ticho. „U telefonu Louis mimochodem."

„A-ale ty máš b-byt mrtvý," vykoktá ze sebe, čemuž se musím zasmát.

„Ale já jsem mrtvý." Sranda musí být, no ne? „A ty se laskavě drž od mého Harryho dále nebo ti ve spánku useknu ptáka a potom možná vyřídím tvou omluvu." S tímto zavěsím a konečně vytočím Liama, kterému prostě oznámím, že je Harry nemocný a nepřijde do práce, kupodivu se na nic neptá.

„Tak hovor vyřešen," pronesu klidně, zatímco vyjdu do ložnice. Mobil mi však vyklouzne z ruky, jakmile uvidím Harryho nekontrolovatelně se třesoucí tělo. Neváhám ani minutu a okamžitě k němu přiběhnu, přičemž chytím do dlaní jeho tvář. „Harry," pronesu se zoufalstvím v hlase jeho jméno. Nevypadá to, že by měl nějaký záchvat je při vědomí, spíš má nějakou silnou zimnici. „Slyšíš mě?"

„Jo," oddechnu si, když mi odpoví. „Je mi zima." Na nic nečekám, odhrnu peřinu a celé jeho tělo obejmu. Doslova hoří, působí jako topení, celé jeho tělo se třese, což ve mně vzbudí instinkt sevřít ho ve své náruči ještě silněji. Po pár minutách, zimnice odezní a on začne pravidelně oddechovat. Mé prsty se mu prochází ve vlasech a paže objímají jeho tělo. Po pár minutách, když chci dojít pro mobil a tím se od něj vzdálit, jeho prsty křečovitě sevřou látku mého trička.