Dreamer (Larry Stylinson) - CZ

Chapter 44 - Monster

Harry

Nevnímám nic jiného než hudbu, která prostupuje mým tělem. Nevnímám lidi, kteří se ke mně tisknou nebo blikající světla. Každý dotek, jenž pocítím ve mně, vyvolává představu něčeho, po čem momentálně prahnu ze všeho nejvíce. Po sexu.

Většina lidí, když se opiji, tak začnou být agresivní, nebo až moc přátelští, setkal jsem se i takovými, kteří začali propadat depresím, no a pak jsem tu já, kterému stačí male množství alkoholu, které mi rozproudí krev v žilách, a já začnu přemýšlet rozkrokem. Není to tak, že bych ojel každého, kdo se zrovna nabídne, ne to ne. V mé hlavě se všechno točit kolem jedné osoby, která mě naprosto uchvátí. Musím vůbec říkat, na koho právě teď myslím?

Hudba se zdá být nekončící stejně jako má energie, nikdy jsem si nepomyslel, ze bych já šel někdy dobrovolně sám do nějakého klubu, kde se nechám unášet muzikou a alkoholem, dokud nepřišel dnešek.

Přišel jsem se, abych rozptýlil myšlenky na Louise, ale jak to mám, sakra, udělat, když ho mám plnou hlavu. Je jedno, co budu dělat, nebo kolik alkoholu vypiju stejně nakonec skončím u něj.

Po pár minutách se přeci jen rozhodnu, sednou si k baru, kde si objednám skleničku whisky. Vnímám zrak barmanky, který setrvává na mých svalech. Skrz černé tílko, které zakrývá snad jen polovinu mého trupu, pozoruje množství tetování, nevadí mi to, rád si užívám pozornost druhých.

Pravou nohou, jež je obtočená černou latou uplých kalhot, poklepával o barovou stoličku, zatímco pozoruji, jak se hned tekutina vlní uvnitř skleničky. Odráží se od ní všechna světla a ta hnědá najednou vypadá nějak barevněji, nebo se mi to aspoň zdá.

„Paní, koho to tu máme?" zaslechnu vedle sebe hlas, který mi sice je povědomý, ale zařadím ho, až jak otočím hlavu a setkám se s očima, které jsou ještě tmavší než whisky.

„Maliku, kde si dal vlasy?" uchechtnu se při pohledu na jeho holou hlavu, která bývalá pokrytá tmavými kadeřemi. „Vypadáš jak brambor," zasměji se vlastnímu vtipu, který připadá vtipný jenom mně.

„Rozhodl jsem se pro změnu." Ignoroval moje narážky, přičemž se na jeho tváři držel stále stejný úšklebek. „Taky by si to mohl zkusit." S jeho slovy pinknul prsty do mých vlasu, jejž mi padaly do obličeje.

„Nechej moje vlasy na pokoji." Zamračím se a odstrčím jeho dlaň před mým obličejem.

„Co tu děláš?" zeptá se a místo odpovědi mu poskytnu jen hluboké povzdechnutí. Nemám sebemenší důvod mu to říkat.

„To co ty," jakmile to dořeknu, vyklopím do sebe obsah skleničky. „Hele, nepracuješ ty teď pro Christiana?" zeptám se a věnuji mu významný pohled.

„Jo pracuju." Z jeho tváře zmizí úšklebek a ona se tak změní na nicneříkající. Nevypadá, že je svou prací nadšen.

„Tak mu vyřiď, že je kretén," pronesu upřímně a slezu z barové stoličky.

„S radostí, to mi připomíná, že by sis měl hlídat toho svého asistenta. Jak se jmenuje? Lewis?"
Najednou zbystřím a začnu mu věnovat plnou pozornost.

„Louis, proč?" stáhnu k sobě obočí a semknu rty, toto se mi nezamlouvá.

„Protože mám pocit, že s ním Christian brzo vyjebe, tak aby si nebyl zaskočený, až ti bude plakat na rameni." Pokrčí ramenem s naprostým klidem ve tváři.

„Ohlídám si ho."

~~~~

Louis

S křesla sleduji, jak se Adenovi spícímu na gauči mihotají řasy, nechal jsem ho tu přespat potom, co se mi tu málem nervově zhroutil.