Dreamer (Larry Stylinson) - CZ

Chapter 30 - Handcuffs and promises

↓↓↓ČTĚTE PROSÍM↓↓↓
-Upozornění pro čtenáře: Následují díl není vhodný pro děti a mladistvé mladší 15 let z důvodu sexuálních scén a vulgarniho vyjadřování, aneb stejně si to čtete jak chcete, ale napsat to tu musím.
-Dlouho jsem přemýšlela jestli tento dil vůbec zveřejnit, doslova mi to nedalo spát, vstala jsem v 4:30 a četla si to, jestli to je dost dobré, proto doufám, že z toho nebudete zklamaní.
-Netěšte se tolik vy perverzaci :DD

Harry

Do očí mi zasvítí sluneční paprsky a já jsem přinucen zastínit si oči rukama. Když si zvyknu na prudké světlo, otevřu oči a uvidím, jak je na mé hrudi položená hlava s kaštanovými vlasy. Ruce má pevně obmotané kolem mého těla a níže pod peřinou jsou naše propletené nohy. Musím podotýkat, že jsme nazí, anebo aspoň já jsem.

Před 24 hodinami se mi zdál sen, ve kterém byl Louis přitisklý na mou hruď a já si říkal, že je to jen nějaký hloupý sen a teď? Teď je to ještě horší než v tom snu, anebo lepší?

V hlavě lovím vzpomínky na včerejší večer, postupně se mi vybavují matné útržky, nebo jinak. Vzpomínám si, jak mi bylo neuvěřitelně špatně, Louis mi dal nějaké léky a pak se na mně projel. Tipuji, že ho dneska bude pěkně bolet zadek.

A pak mi najednou v hlavě vyskočí vzpomínka na něco, co mi zastaví dech.

„Pane Stylesi, kdy jste mě viděl poprvé?"

„Byla krásná noc, na obloze svítil měsíček a ty si stál v parku, vypadal jsi smutně a zranitelně. Měl jsem chuť tě ojet na místě, ovládl jsem se."

„Kdy to bylo?"

„Nevím, asi před pěti lety."

„Před pěti lety jsem ještě ani nežil v Londýně."

„Ale ano, žil, možná o tom jen nevíš."

„O čem nevím?"

Do prdele, do prdele, do prdele, jsem takový kretén. Jediné moje štěstí je, že mě ovládl můj chtíč a já tak neřekl víc. Ten bastard normálně využil toho, že jsem byl úplně mimo. Chytré.

Možná, že ten sex bylo nakonec to nejlepší, co jsem mohl udělat. Muselo mi být jasné, že dříve nebo později musí začít něco tušit, mohl jsem ho odstrkovat, ubližovat mu, ale on stejně zůstal. Bodejď by ne, když jsme se už jednou skoro vzali.

Když jsem se  naučil žít bez něj, přišel zpátky po těch letech, jakoby se nechumelilo a donutil mě se do něj znovu zamilovat. Nikdy nezapomenu na ten pohled, když překročil práh mé kanceláře, bylo v něm poznání, poznal mě.

Najednou se Louis začne vrtět na mé hrudi, až sebou hází ze strany na stranu. Tvář se mi skrčí a on k sobě stiskne víčka, zpod kterých mu začnou téct slzy. „Louisi." Chytnu ho za ramena a zatřepu s ním. „Louis, vstávej." Konečně sebou přestane házet a místo toho se prudce posadí a vytřeští oči, ve kterých se stále lesknou slzy. Když se setká s mým pohledem, okamžitě se na mě vrhne a jeho paže si mě přitisknou k jeho tělu, hlavu si dá do prohlubně mezi krkem a ramenem, přičemž nohy obmotá kolem mého těla. "„Harry, Harry, Harry," začne mumlat proti mému tělo a já potlačím myšlenku říct mu, že mě má oslovovat pan Styles. „Hazz," zašeptá a celé moje tělo se napne. S jeho přezdívkou mi hlavou projede vzpomínka, která mi bolestivě připomíná naši minulost, připomene mi, co jsem měl a o co jsem přišel.

„Hazz, myslím, že si za to zasloužím pusu." Usmál se pyšně Louis, zatímco já ho pozoroval z druhé strany místnosti. Vstal jsem z křesla a obejmul ho zezadu. Ruce jsem si spojil na jeho břiše a bradu si opřel o jeho hlavu. Očima jsem pozoroval obraz, který už nyní visel na zdi a na němž byl vyobrazen orel plachtící na obloze. Byl to jednoduchý obrázek, ale v tom byla ta krása. „Čekám na tu pusu,“ připomněl se a já mu na tvář vlepil polibek. Louis se usmál a otočil hlavu tak, aby mě mohl políbit.