Dreamer (Larry Stylinson) - CZ

Chapter 73 - Let Us Live Forever

Louis

„V kolik máte s tím Niallem sraz?" zeptá se Harry, když se odpoledne vrátí z práce a sedne si ke klavíru.

„V devět tu přijede a potom, jak si říkal, nás tu o půl desáté vyzvedne Mike."
Harry přikývne a prohlédne si klávesy, jakoby zapomněl, jak vypadají. „Ty umíš hrát na klavír?" zasměji se a on pokroutí hlavou.

„Moc ne," s těmito slovy jeho prsty začnou vyťukávat jednoduchou melodii, která mě sama od sebe přinutí se pousmát. „Ale umím zpívat."

„Hahaha," zasměji se tentokrát ironickým smíchem, načež si povzdechne.

„Vážně, nelžu ti, zpívám vážně dobře." Pokrčí rameny, přičemž svá slova bere jako samozřejmost.

„Tak mi něco hezkého zazpívej, Harolde." S tímto se zvednu z gauče a přejdu až k němu. Pozoruji, jak mu padají prameny vlasů do očí, ale on to směle ignoruje a soustředí se na to zmáčknout správné klávesy.

„Ne, neměl si o mně pochybovat." Sednu si vedle něj na úzkou židli a sleduji dlouhé prsty mačkající bílé a černé klávesy.

„Já ti za to zahraji na klavír." Harry přestane hrát a věnuje mi zamýšlený pohled. Jeho zelené duhovky jakoby se usmívaly mému nápadu, ale nic neřekne, jen se posune a nechá mi tak prostor na hraní. „Myslím, že to budeš znát."

Mé prsty téměř bez přemýšlení začnou vyťukávat známou melodii, přičemž se podívám na Harryho překvapený výraz a povytažené obočí. Nemyslím si, že je to kvůli volbě písně, spíš ho překvapily mé schopnosti. „Je řada i na tobě, připomenu a začnu hrát od znovu, aby mohl začít zpívat."

„Let's dance in style, let's dance for a while," je to vůbec poprvé, co ho slyším zpívat, když teda nepočítám pobrukování ve sprše a to co si nepamatuji. Jeho hlas je příjemně chraplavý a hlasitý. Mezi slovy písně se začne usmívat a já si nemohu nevšimnout, jak mě pozoruje. „Hoping for the best but expecting the worst," slova nádherně ladí s melodií, a když vzhlednu od kláves setkám se s jeho něžným pohledem. "Let us die young or let us live forever," nesměle se pousměji a opět skloním pohled na klávesy, i když přivřu víčka. Nezpívá jen tak, zpívá pro mě.

„Forever young I wanna be forever young," přidám se k jeho zpěvu při refrénu, neplánuji to, slova ze mě začnou vycházet sama od sebe. „Do you really wanna live forever, forever," ucítím, jak chytne mou bradu mezi prsty a donutí tak mé modré duhovky střetnout se s jeho. „Forever young."

Netuším, jak to dovedu, ale mé prsty nepřestávají hrát píseň, stejně jako rty se pravidelně otevírají. Je tak nádherný, tak dokonalý, chci v této chvíli zůstat navždy. Připadá mi, že jsem objevil jeho stránku, kterou jsem dosud neznal. „So many adventures couldn't happen today, so many song we forgot to play," přitáhne si mě k sobě a mé prsty přestanou tančit po klávesách, jeho zpěv však neustává.

"So many dreams are swiming out of blue, we let them come true," nohy a ruce se mi začnou třást, jako bych ho viděl poprvé, připadám si jako ve snu, akorát že místo toho jsem v realitě.

Přiloží své hebké rty na mé a já přísahám, že na několik okamžiků zapomenu, kdo jsem, jediné, co vím, že jsem jeho. Uvědomím si, že toto je vše, co jsem kdy chtěl, co jsem od života žádal a skutečnost, že to v jedné sekundě může všechno skončit, jakoby zapadla hluboko v mých myšlenkách, nevím jistě, jestli to je dobře nebo špatně, ale v tento moment je to hlavně nepodstatné.

Když se ode mě odtáhne, pohladí mě palcem po tváři. „Louisi, slib mi něco." Jeho výraz zvážní a já se zahledím na křížek na jeho krku. Takového ho neznám, připadá mi, že vyplula na povrch jeho nova stránka, která zaslepila všechnu tu chladnost a odměřenost. „Přísahej, že mě nikdy neopustíš a navždy budeš můj."