Dreamer (Larry Stylinson) - CZ

Chapter 65 - Enemies

Harry

Rozložím na stůl před Louise velkou mapu Anglie, v níž jsou označena místa, která mu pravděpodobně nic neříkají a ani přinejmenším nedávají smysl, taky by mi nedávaly.

„To je mapa Spojeného království." Přikývne na zcela jasnou věc. Sednu si vedle něj tak, že se dotýkáme odhalenými stehny.

„Vidíš ty červené tečky?" zeptám se a on přikývne. „To jsou místa, kde bych na tvém místě nechodil, nebo alespoň ne se mnou. No a ty žluté značky znamenají, že tam brzo místo nich budou tečky červené. Rozumíš?"

„Ne," odpoví prostě a já si povzdechnu, nikdy mi vysvětlování nešlo. V mé hlavě to všechno dávalo dokonalý smysl a zapadlo to do sebe jako kusy skládačky, ale jakmile jsem to měl popsat někomu jinému, nastal problém a oni mě považovali za blázna.

„Dobře tak jinak," řeknu a mapu složím. „Nepotřebuješ vědět, kolik lidi jsem musel odstranit z cesty, s tím už nic neuděláš, důležité je vědět, na čem jsme teď." Zadívám se mu do modrých duhovek, které mě vždy dokážou nějakým způsobem uklidnit, ale na druhou stranu se díky nim mé srdce rozbuší rychleji. „Budu k tobě upřímný, Louisi, mám více nepřátel než přátel a to není nikdy dobré znamení, kdyby se mí nepřátelé spojili, je po mně. A aby se ti dva nepřátelé nespojili, platím si lidi, kteří to zařizují a ti lidé, nejsou zrovna milí, proto se musím mít na pozoru." Sleduju jeho reakce, a zdá se, že mě chápe, nebo aspoň průběžně přikyvuje. „Vůbec největší problém představuje Vladimír Sarajevič, Rus, jak sám slyšíš. Kdysi jsem udělal hroznou blbost a půjčil si od něho peníze, ty jsem posléze samozřejmě vrátil, ale jakmile se Vladimír dozvěděl o mém úspěchu, chtěl větší zisk a tak mě začal vydírat, že odhalí, odkud ty peníze mám. Nicméně to byl začátek mé temné stránky. Najal jsem si lidi, kteří sehnali lidi, aby postupně začali pronikat do ruské mafie. Podařilo se, a pak krutě zakročili. Vladimír přišel o velkou část svých sil, bohužel se začal vzpamatovávat a to je to, s čím se potýkáme teď. Nejen že chce peníze, teď se chce i pomstít a já musím v šachu držet jeho rodinu, aby mi dal pokoj. Bohužel balancuji na velmi tenkém ledě." Na chvíli se odmlčím. „Samozřejmě toto byla velmi, velmi zjednodušená verze, nepotřebuješ znát všechny podrobnosti. I mně při některých naskočí husí kůže. Třeba se je jednoho dne dozvíš."

„A co ti druzí nepřátelé?" zeptá se po chvíli, co si dává všechny informace do nějakého systému, aby se v nich snadno vyznal. „To jsou ti, co mě unesli?"

„Ti, co tě unesli, nejsou nepřátelé, ale zrádci a bezpáteřní zrůdy, to je něco jiného," upozorním a Louis se tomu z neznámého důvodu, jenž se rozhodnu dále nerozebírat, začne smát. „Ne, další nepřátele jsou nejhorší v tom, že netuším, kdo to je, dobrá zprava je ale to, že nejsou jenom mi nepřátelé. Nevím, jak ti to přiblížit," pozastavím se, když se na Louisově tváři opět objeví nechápavý výraz. „Představ si, že britská královna není jediná, kdo vládne Británii. Můžeš to nazývat veřejným tajemstvím, ale více než polovina zdejších obyvatel je řízena dalšími lidmi, jež se starají o veškeré mezinárodní ne zcela legální obchody. Mají spojence po celém světě, a jakmile někoho shledají jako přílišné nebezpečí, zbaví se ho. To oni jsou ti, co mi tenkrát v New Yorku vyhrožovali, když jsem ti řekl pravdu o tvé minulosti, to oni donutili stáhnout se Chrise a odposlouchávali naše telefony. Nikdo ale neví, kdo přesně jim velí ani kdo jsou a to je ten největší problém."

„A co ti, co udržují ty tvé nepřátele od sebe, kdo jsou oni?" čekal jsem, kdy se zeptá.

„To býval například Zayn, ale ten se dal na scestí. Byl to srab. Jsou to jednoduše lidé, kteří pracují v terénu, nechávají si od různých lidí platit nelidské peníze, za nelidské činy. Udržují věci v chodu, aby se nezhroutili. Zároveň jsou to lidé, se kterými již brzy budeš spolupracovat."