Dreamer (Larry Stylinson) - CZ

Chapter 51 - You don't have to call me God

O několik týdnů později

„Harry?" protáhne svůj hlas Louis, když se prohrabuji papíry ke smlouvě s mými kolegy z Asie.

„Ano?" odpovím mu a vzhlednu od papírů, abych se mu mohl podívat do očí, které mě už nyní o něco prosí.

„Uděláš pro mě něco?" sleduji, jak se lehce pohupuje na špičkách a kráčí ke mně blíže. Na tváři mu sídlí nevinný výraz, zatímco ret svírá mezi zuby.

„Co byste si přál, pane Tomlinsone?" zeptám se, on obejde stůl, jen aby si mohl sednout na můj klín. Zasměji se jeho gestu a rukama ho obejmu kolem pasu. Bradu si opřu o rameno a nasaji jeho omamnou vůni, která mi vždy přivádí vzdáleny pocit euforie.

„Ty si zase posiloval, že ano?" pronese s úsměvem na rtech a dlani přejede přes biceps rýsující se pod látkou drahého obleku. Ví moc dobře, že opak je pravdou. „Mimochodem dneska hezky voníš, ale to ostatně vždycky," dořekne a zavrtí se mi zadkem v klíně.

„Jen do toho, co potřebuješ?" zasměji se, přičemž on natočí hlavu tak, aby mi viděl do tváře.

„No, není to ani tak co chci já, ale někdo, na kom mi záleží, a já jen chci, aby si mi řekl ano, než ti sdělím, o co jde."
Obočí se mi vymrští nahoru, nicméně mi stale cukají koutky úst. „Mimochodem, už jsem ti říkal, jak neuvěřitelně krásný a dokonalý jsi?"
Ví jak na mě, potěšit něčí ego je nejspolehlivější způsob, jak od někoho získat to, co chcete.

„Co ode mne chceš?" zopakuji a on přiblíží své sametové rty blíže k mému uchu, a jednou rukou mi vjede pod černé přiléhavé sako.

„Nejdříve řekni ano, potom se s tebou podělím o své myšlenky a nejen o ně," zašeptá mi svůdně do ucha a mně se na tváři vytvoří uspokojivý výraz. Mám dobrou náladu a on k tomu ještě přidává.

„Ano," odpovím a přitáhnu si ho rukama blíže, tak blízko, že díky hrudníku narážejícího do toho mého vnímám tlukot jeho srdce a příjemné teplo.

„Ano?! Čekal jsem, že to bude těžší," zasměje se Louis a vytáhne ruku ze saka, jen aby mi ji položil na rameno.

„Teď už mi to řekneš?" připomenu a on přimhouří oči, jakoby si pečlivě rozmýšlel, co řekne.

„Dříve, než se začneš bránit a odporovat, musím upozornit, že jsi řekl ano zcela dobrovolně, že to děláš kvůli mně, protože mi na tom záleží." S každým jeho slovem začínám pochybovat o správnosti mého rozhodnutí.

„Co to...," dříve než stihnu doříct svá slova, přiloží mi prst před pootevřena ústa a já si teprve teď všimnu vyplašenosti a nervozity odrážející se mu v očích.

„Pojedeš se mnou za mou rodinou, protože tě chtějí poznat," vychrli ze sebe a já na něj hodím podezíravý pohled těsně předtím, než se začnu smát.

„To je vtip, že ano?" řeknu, ale on se nesměje, jen si kouše ret a čeká na to, až si uvědomím, že si ani náhodou nedělal srandu. Pokroutí hlavou v zápor a já se okamžitě přestanu smát. „Tak na to zapomeň," pronesu tvrdě, spustím ruce z jeho boků na znamení, že o tomto nehodlám dále diskutovat.

„Řekl jsi ano," připomene k mé nelibosti a na to jen protočím očima.

„Já myslel, že chceš, já nevím, třeba porsche nebo dovolenou v Karibiku," dodám, ale on se zda být neústupným. „Můžeš mít obojí a ještě novy iMac, ale nenuť mě do setkání s tvými rodiči a všemi těmi sourozenci." I nadále jen kroutí hlavou a čeká, až ustoupím. „Nebo tě třeba nechám být zase nahoře?" zkusím se sklíčeným výrazem ve tváři, ale on jen našpulí rty, opět dá najevo své ne pohybem hlavy.