Dreamer (Larry Stylinson) - CZ

Chapter 34 - We are going to Vegas

Harry

„Čekal jsem, kdy se ozveš." Zaslechnu z druhé strany telefonu, zatímco se opírám ramenem o stěnu budky, vyrobenou z plexiskla.

„Tak co, jak se ti telefonuje bez prstu, pane Christiane?" ušklíbnu se sám pro sebe a uslyším falešný smích, ozývající se ze sluchátka.

„Lépe než by jsi čekal. Řekněme, že jsem se poučil." Ta svině si myslí, že jsem úplně blbý.

„A kdo tě donutil, poučit se?" nedokážu skrýt pobavení ve svém hlase, moc dobře vím, že on je přesně ten typ člověka, který je schopný si ten prst odříznout sám, jen aby mě dokázal zahnat do kouta.

„Opravdu si myslíš, že ti to řeknu?" i přes vzdálenost několika tisíc mil si dokážu představit jeho výraz. „Tomu sám nevěříš, Stylesi."

„Přece by jsi neudal sám sebe," naposledy se zasměju. Rameny se odlepím od skla a zvážním. „Christiane, teď mě poslouchej, netuším, kdo tě donutil mi poslat ten tvůj zkurvený prst, ale ty si se mnou, sakra, nezahrávej, nebo na to ošklivě doplatíš," svá slova procedím skrze zuby a co chvíli se ohlížím, jestli mě někdo nepozoruje.

„Nemám zapotřebí sám sobě řezat prst, věř mi," pronese do telefonu, aby tím vyvrátil myšlenku, že to všechno udělal on sám. „Ačkoliv plně sympatizuji s odesílatelem, nelíbilo se mi to. Myslíš, že já skákal radostí do stropu, když za mnou přišli?" jeho hlas se s každým slovem ztišuje, až dočista šeptá. „Hlídej si záda a nevracej se do Londýna, za žádných okolností," dořekne rychlostí blesku a zavěsí. Jak mu mám věřit?

Čelo si opřu o stěnu budky, sleduji, jak mi dech zamlžuje sklo přede mnou. Dobře, snad poprvé za svou existenci přiznávám sám sobě, že, kurva, vůbec netuším, co dělat. Kdybych u sebe neměl Louise, ani bych nemrkl okem a odletěl do Londýna všechny pozabíjet, ne doslova, ale chápete mě.

Jestli mě opravdu sledují, nepochybně mají napíchlý můj i Liamův telefon, jak jinak by věděli, ve kterém hotelu budu. Sakra, nemůžu zavolat, ani Paynovi. Cestu do Londýna riskovat rozhodně nechci, ne že by se Chrisovi dalo věřit, ale přeci jen jistota je jistota. V New Yorku mě čeká podobný osud jako v Londýně. Zbývá jediná možnost, musíme pryč, jsme donuceni utéct jako prašivé zbabělé krysy.

Z kapsy vytáhnu svůj mobil a prohlédnu si ho ze všech stran. Jak mám dát Liamovi vědět, že se nevrátím? Musím ho přeci nějak informovat o tom, co se děje. „Horan," řeknu si potichu sám pro sebe. Nikoho by nenapadlo sledovat mobil někoho, jako je on.

Z kapsy kabátu vylovím dalších pár drobný a v telefonních kontaktech najdu jeho číslo. Nechci mu volat, opravdu nechci, ale jinou možnost nemám.

Párkrát se ozve protivné zapípání, než to zvedne. „Haló?" Chvíli mlčím a nakonec se odhodlám k tomu promluvit.

„Mluvím s Horanem?" zeptám se pro jistotu, i když jsem ho poznal podle hlasu.

„Ano. S kým mluvím?" zeptá se nejistě. Hlasitě polknu, nemůžu se zbavit pocitu, že mě někdo sleduje. Nejspíš už trpím paranoiou.

„U telefonu Styles. Je někde poblíž tebe Liam?" nervózně klepu nehty o starý automat, jakoby mě to dokázalo uklidnit. Přes kabát mi začíná být opravdu zima. Chci se co nejdříve vrátit do měkké postele za Louisem.

„Ne, mám volno, ale můžu říct, aby vám zavolal. Mimochodem, proč nezavoláte přímo mu a odkud to vlastně voláte?" nebyl by to on, kdyby neměl všetečné otázky.

„To není důležité. Teď mě dobře poslouchej, mám pro Liama vzkaz a je smrtelně důležité, aby jsi mu ho vyřídil," každé slovo, řeknu obzvláště důrazně, aby mi dobře rozuměl. „Poslouchej, řekni mu, že Louis všechno vím a že se všechno posralo, ať si hlídá záda a koupí si nový mobil, ze kterého mi zavolá na číslo, které ti nadiktuji za pár hodin, tudíž očekávej další hovor. Je nesmírně důležité, aby se tyto informace dozvěděl jen Liam rozumíš?" snažím se nebýt hlasitý a neupozorňovat na sebe. Doufám, že si to všechno bude pamatovat, jinak ho pohřbím.

„Myslím, že ano." Je příjemné slyšet ho jednou mluvit vážným hlasem, bez toho pochichtávaní.

„Ještě něco, vzkaž mu, že budeme ve Vegas." S těmito slovy zavěsím.

~~~~

Louis

„Kde jsi byl?" zadívám se na Harryho zklamaným pohledem a trochu natočím hlavu na stranu, jakoby mi to pomohlo, ho v té tmě lépe vidět.

„Musel jsem zařídit pár věcí." Mile se usměje a sundá ze sebe tmavý kabát, který přehodí přes dřevěnou židli. Naskytne se mi pohled na jeho vypracované tělo, které se ke mně pomalu začne přibližovat, aby mi mohl na tvář vlepit malý polibek.

Ucítím, jak se vedle mě prohne matrace, jakmile si Harry sedne na kraj postele. Své nohy přehodím přes její okraj a hlavu si opřu o jeho rameno. Nosem se mi promenáduje Harryho osobitá vůně, jež pokaždé ošálí mé smysly. Ucítím, jak si mě jeho paže přitáhne k sobě blíže, když mi dá pusu mezi rozcuchané vlasy.

Věděl jsem o jeho odchodu od začátku, neřekl jsem však nic. Jsem zmatený. V hlavě mi vládne neuvěřitelný chaos a jediná věc, která mě dokáže uklidnit a nastolit mému životu nějaký řád, je jeho přítomnost, což je neuvěřitelný paradox.

I když se sebevíc snažím vybavit si doby, kdy jsme byli spolu, nedokážu to. Nevzpomenu si na nic, co se stalo v době před pěti lety. Najednou mi připadá divné, že mě nikdy nezajímalo, že mi chybí část mého života.

„Musíme zase odjet, ale nemůžeme do Londýna," zašeptá do vlasů, zatímco mi druhou rukou přejíždí po stehně. Jeho dotek je elektrizující a vnáší mi vzrušení do celého těla.

„Má vůbec cenu, ptát se proč?" přidám i já svůj hlas do ticha a tmy vládnoucí místnosti. Harry si na mě obkročmo sedne a položím mě zády na postel. Beru to jako ne. „Jsi tak kurevsky sexy," Harryho chraplák si mě naprosto získá, jsem jeho, jen jeho.

Mých horkých rtů se dotknou Harryho hebké polštářky. Zatímco mě jemně a přitom neuvěřitelně smyslně líbá, nehty mu na zádech vytvářím červené rýhy.

Začneme se posouvat více do středu postele. Nohy mi trochu škrábe látka Harryho černých kalhot, když ucítím, jak se jeho dlouhé prsty obmotají kolem mých boků a nadzvednou mi pánev. Trochu se ode mě odtáhne a mé nohy si položí na svá ramena.

Slastně zakloním hlavu a hlasitě zavzdychám, když ucítím na špičce svého penisu Harryho jazyk. Harryho sametové rty mě obemknou po celé délce a začnou jezdit nahoru a dolů, zatímco se má páteř propíná jako luk a kapičky potu mi začínají pomalu sjíždět po tváři.

Pokoj naplňuji slastnými steny, jež se ozývají z mých úst. V penisu mi začne škubat a já tak poznám, že jsem blízko vytouženému vrcholu. Harryho vášnivé rty se mě najednou přestanou dotýkat a místo toho po mně jen pár krát přejede rukou, než mi vlastní bílá tekutina přistane na břiše.

Hluboce oddechuji a tím vydýchávám odeznívající orgasmus. Zavřu oči, nechám se Harrym opečovávat, když mi po břiše přejede kapesníkem.
Ucítím vedle sebe pohyb, Harryho tělo se natáhne vedle toho mého a oba nás přikryje přikrývkou. „Zítra odlétáme do Las Vegas, Tomlinsone," zašeptá mi tím svým sexy hlasem do ucha a donutí tím mé oči otevřít se dokořán.

„Vysvětlete mi jednu věc, pane Stylesi," pronesu a otočím se na bok tak, abych byl čelem k němu. Jeho tělo vydává příjemné teplo, přičemž se mu na hrudi lesknou malinkaté kapičky potu. Dech se mu odráží od mé pokožky a prameny vlasu padají do jeho očí. Dostanu najednou neuvěřitelnou chuť přitáhnout si ho do polibku a rukou prozkoumat každý záhyb jeho těla. „Proč jste se tomu tak bránil? Vždyť je to vzrušující, dva milenci, kteří prchají do neznáma."

Uslyším jeho smích, který mě obklopí jako to nejkrásnější pohlazení. „Bál jsem se, že mě láska srazí na zem a nejlepší způsob, jak chránit srdce před zlomením je předstírat, že žádné nemáš."

Tak tradada nová kapitola je tady :D Slibuji, že v té další se nám děj už více rozjede a nebudeme trčet tady v tom pochybnem hotelu :DD

Budu neuvěřitelně ráda za každý vote a komentář, opravdu :)

Těším se na vás u dalšího dílu,
Sabi