Dreamer (Larry Stylinson) - CZ

Chapter 69 - Head

Dnešní část mi opravovala @Call_Me_A_Pumpkin, za což ji nesmírně děkuji :)

Louis 

Když jsem se přestěhoval do Londýna a začaly se mi zdát ty sny, nikdy bych neřekl ze nakonec skončím stojící na ulici, čekající na to až se budu moci vloupat do domu, kde hodlám někoho zabít. 

"Už to bude," uslyším hlas Veronicy, která už deset minut bojuje s drahým bezpečnostním systémem. 

Pokusím se vice zabořit do černé mikiny, protože mi opravdu začíná být zima a ona mikina je jediný teplejší kus oblečení, který mám. 

"Pojď," s těmito slovy otevře branku tak hladce, jakoby byla otevřená celou dobu a jen čekala na to, až přijdeme. 

Vybočíme z úzkého chodníku do měkké trávy, na kterou za pár hodin začne padat ranní rosa. Rozhlednu se kolem sebe, ale nevidím nic co by dnešní noc dělalo nějakým způsobem zvláštní nebo výjimečnou. Ne, je to obyčejná noc jako každá jiná, to my narušíme její klid. 

Najednou vidím, jak se tělo Veronicy, kráčející jen několik centimetrů přede mnou, prudce zastaví. Je to jasný signál toho, že jsme narazili na naši první oběť. I když Veronica drží paži tak, abych se držel vzadu, stejně se nakloním dopředu, abych viděl co, nebo spíš kdo, přesně ji donutil zastavit. 

Muže nepoznávám, musí působit pouze jako noční hlídač, rozhodně se nepodílí na žádném mučení nebo podobných věcech, přesto je podle plánu naše první oběť právě on. Má to byt znamení, ze nezáleží na tom, jaky kus viny na tech činech člověk má. Vina tam je. 

Neexistuje žádný způsob, jakým by se dala změřit velikost provinění, nikdy nevíme co k tomu člověka vedlo nebo jaké měl důvody. Řídíme  se tím, co nám řekla společnost, že je špatné, kdyby nám řekli,  že vraždy jsou v pořádku a my v tom od malička vyrůstali, tak se nad tií taky nepozastavíme. Stejně tak by mohlo být držení ptáčků v kleci v jiném světě jeden z nejhorších zločinů. 

Automaticky udělám to, co Veronica a nahmatám si pistoli u pasu. Na rozdíl od Veronicy na ní ale nemám tlumič, tudíž ji mám použit pouze v nevyhnutelném případě, zato jsem ozbrojený ruční pilkou, sami si můžete domyslet na co. Koneckonců, ta hlava se do postele sama nedostane. 

Najednou se přede mnou tělo Veronicy pohne a ona jedním prudkým pohybem zezadu chytí muže hlídajícího dům. Sleduji, jak jeho tělo ochabne, za doprovodu tlumeného výstřelu, kdy jedna jediná kulka zasáhne jeho životně důležité orgány. 

Na nic nečekám a přiběhnu jí na pomoc. Opatrně tělo, jež už nejeví nejmenší známky života, položíme na zem a já vytáhnu ruční pilku. Když ji dotyčnému přitlačím na krk, všimnu si, že stále dýchá, zdá se, ze Veronica nemíří tak dobře, jak se zda, nebo to byl naopak její záměr. 

Nedokážu se tomu muži podívat do očí, místo toho k sobě přitisknu rty, které si ještě stihnu z vnitřní strany skousnout zuby. 

Přiložím studené kovové zoubky na jeho ohryzek a když udělám tah šikmo dolů, odvrátím pohled. Cítím na svých rukou horkou krev vytékající z mužova krku. 

Po několika minutách, kdy mi pomalu ale jistě, odumírají svaly na rukách, je konečně hlava oddělena od zbytku těla. Když jsem nucen ji zvednou země, mám co dělat, abych se na místě nepozvracel, ale při pohledu na zcela vyrovnaný vyraz Veronicy bych se pak cítil jako slaboch. 

Kývne hlavou směrem ke skleněným dveřím, které nějakým malým zařízením rozbije bez toho, aniž by se skla dotkla holou rukou. Cele skleněné okno se vysype na zem, ale pořád to způsobí menší hluk, než kdybychom to vypáčili.