Dreamer (Larry Stylinson) - CZ

Chapter 22 - Ball dancing

Louis

Pokojem se ozve hlasité zívnutí, když mě probudí sluneční paprsky a já zjistím, že kolem mého těla jsou pořád obtočeny Harryho silné paže, poseté řadou tetování. Má hlava se nadzvedá s každým jeho nádechem a nosem mi pochoduje jeho osobitá vůně, která přivádí mé smysly k orgasmu, sice ne doslova, ale i tak.

Opatrně uchopím svou dlaní Harryho předloktí, abych se tak mohl posadit. Moje snaha se však vzápětí ukáže jako marná, když si mě Harry přitáhne zpět na jeho hrudník. Naopak přidá k tomu i druhou ruku a já jsem tak dokonale uvězněn v jeho silném objetí. Možná bych si to užíval a nechával se takto objímat do konce svého života, ale opravdu nutně potřebuji na záchod.

„Harry," zašeptám a zavrtím se v jeho náruči. Nereaguje. „Harolde," řeknu hlasitěji a začnu sebou škubat.

„Pro tebe vždy jen pan Styles," zamumlá a já nad jeho slovy protočím oči.

„Pane Stylesi." Hlasitým a důrazným tónem hlasu mu tyto slova řeknu přímo u ucha. Ucítím pod sebou otřes jeho těla od leknutí. Paže mu povolí stisk, takže už mě nemá pevně přivinutého k sobě. Ten pocit se mi nelíbí, ale jak už jsem říkal, opravdu potřebuji na záchod.

„Kolik je hodin?" promne si oči, jakmile se oddálím, přičemž on sám zůstane v poloze, ve které byl do teď.

Podívám se z okna, uvidím, jak se paprsky pomalu začínají vysouvat nad obzor. „Nemám tušení, může být kolem sedmé, nejspíš." Pokrčím rameny, a aniž bych na něco dalšího čekal, zamířím na záchod.

Když se vrátím, uvidím, jak je Harryho obličej zabořený do pohovky a zbytek těla natažený na gauči. „Pane Stylesi, musíte vstávat. Už včera jste nebyl v práci." Uslyším hlasité povzdechnutí odněkud z hlubin gauče a během toho sleduji Harryho tělo, které je nyní pokryto jen boxerkami a tričkem, jakoby to byl boží obrázek.

„Bolí mě hlava," postěžuje si, když se posadí a zároveň si hlavu svěsí do dlaní. „Můžu se zeptat, co jsem to tady včera dělal?" zeptá se, když uvidí rozházené polštáře a prázdné lahve od vína. Začíná mi dělat celkem velké problémy nezačít se smát při vzpomínce na to, jak tu včera poskakoval a zpíval.

„Nic zvláštního." Usměji se a s úšklebkem, jaký má tváři většinou on, nadále sleduji veškeré pohyby jeho těla. „Jen nutno říct, že máte celkem pěkný hlas a zajímavou taneční choreografii," zasměji se a pozoruji, jak se Harry začíná pomalu červenat. Zda se mi to, nebo jsem se opravdu dožil dne, kdy vidím červenat se Harryho Stylese? Ten pohled bych si nejraději nechal namalovat na zeď, abych se na něj mohl dívat pořád dokola a dokola.

~~~~

Když jdeme kolem prosklených zdí kanceláří, vidím, jak jsou naše nohy dokonale sehrané a jdou ve stejném rytmu. Na Harryho tváři panuje opět chladný a nepřístupný výraz, který zdůrazňuje pleť světlejší než jindy. To vše se ale změní v momentě, kdy oba stojíme před jeho kanceláří. Prakticky přes celou délku dveří je nalepeny obrovský plakát. „Srdečně vás zveme na ples pořádaný..." Dřív než si sám pro sebe stihnu přečíst zbytek, plakat zmizí ze dveří, když se o něj zaháknou Harryho dlouhé prsty, které ho zuřivě strhnou.

Podívám se na Harryho obličej, je celý rudý a křičí naštvaností.

„LIAMEE," ozve se Stylesův hlas přes celou budovu. Všichni, kteří se nacházejí poblíž, ztichnou a zastaví se, celá chodba se utiší a je slyšet jen tiché šeptaní mezi zaměstnanci. Z Harryho jde opravdu strach a já se nedivím, že se mu všichni klidí z cesty, když sebevědomým a rázným krokem přejde přímo před Liamovu kancelář. Ani se neobtěžuje zaklepat a prostě vstoupí. Aniž bych stíhal chápat, co se okolo mě děje, zůstanu stát před Liamovou kanceláří a poslouchám, stejně jako Niall, který se přišel podívat, co se děje, řev za dveřmi.