Dreamer (Larry Stylinson) - CZ

Chapter 61 - Harry Styles and his desire

Okay chtěli jste to, máte to mít :DD... Nadrzenci :'DD Snad dostatečně uspokojim vaše zvrhle duše :DD Jesrli mi někdo řekne jen slovo, ze tu z toho dělám porno tak ho uškrtim, protože toto bylo na vaši žádost! :DD Jesrli na to někdo není připravený, tak to at to nečte a opovazte se me soudit! a vim ze tu ctee BDSM atd... Takže jste zvyklí ale i tak ne všichni... a ne nebude z toho zadne BDSM zas tolik se netěšte :DD

UPDATE 11.8. MOC SE OMLOUVÁM, ALW TENTO DÍL SE MI CELÝ SMAZAL A JEDINÉ CO ZŮSTALO JE TA POZNÁMKA NA ZAČÁTKU :/ NAŠTĚSTÍ MI DILY KOREKTORKA POSÍLÁ NA E-MAIL, TAKŽE JSEM TO MOHLA ZNOVU PŘIDAT. KAŽDOPÁDNĚ MI ZMIZELA CELÁ POZNÁMKA AUTORA S VYJÁDŘENÍM S BRIANNE ATD... SNAD VÁM TO NEVADÍ, JINAK SE OMLOUVÁM, POKUD SE NĚCO ZOBRAZUJE ŠPATNĚ NEBO TAK, ALE WATTPAD SI DĚLÁ CO CHCE -.- SORRY ZA TO VELKÉ PÍSMO :DD

Harry 

„Nedívej se na mě takhle," pronesu přísně, zatímco Louis nepřestává modrými duhovkami pozorovat mé tělo, když vybaluji jeho věci. Nehodlá spolupracovat, už od příletu dělá vše, co mu řeknu se značným odporem, a když jsem po něm chtěl, aby se vybalil, poslal mě do prdele a lehnul si do mé postele. Myslel jsem, že ho zabiju, ale připomenul jsem si, že dnes večer si od něj vezmu mnohem více než by mi dal on svojí poslušnosti, a toto celé beru jako nutnou daň nebo aspoň takto si to odůvodňuji. 

S povzdechem zavřu kufr a poslední triko mu uložím do jedné z poliček ve skříni, jelikož jsem moc líný tahat ten kufr až do šatny, kde bych ty věci nechal. Místo toho to tu narvu do skříně a kufr pod postel. 

„A jak se na tebe mám dívat? Unesl jsi mě," zvýší hlas a dnes už po několikáté mi tento argument hodí do obličeje. 

„A co jiného jsem měl dělat?" napřímím se a střetnu se s jeho drzýma modrýma očima. Kde je ten plachý submisivní Louis, kterého jsem potkal na konkurzu na místo asistenta? „Kdybych za tebou přišel s tím, že máš se mnou letět do Londýna, letěl bys?" 

„Ano." 

„No vidí...," zarazím se. „Počkat, co?" 

„Kdys za mnou přišel a normálně mi řekl, ať si sbalím kufry a odletím s tebou, udělal bych to." Upřímně nevím, jak reagovat místo toho na něj nepatřičně hledím, než se k němu otočím zády, abych si zalovil prsty do kapsy a stříbrný řetízek s přívěskem položil na poličku. 

„Potřeboval jsem mít jistotu," tón mého hlasu je pevný a důrazný, nehodlám ztratit autoritu za žádných okolností, ještě pořád jsem já ten, kdo má být naštvaný. 

„Aha, jasně." I když jsem k němu otočený zády, živě mi v hlavě proběhne obraz toho, jak protáčí očima. 

Vydechnu, pokroutím hlavou a začnu si odepínat knoflíky na své košili, možná v tom vypadám dobře, ale uplé kalhoty a úzká košile není zrovna to nejpohodlnější na doma. Jsem v půlce odepínaní, když zaslechnu Louisův hlas. „Otoč se." Ustanu ve všem, co dělám a pohnu hlavou tak, abych měl ucho blíže k jeho tělu, nedopřeji mu vsak úplné otočení. 

„Pročpak?" ačkoliv do svého hlasu nasadím hravý tón, pořád je v něm nepopiratelná chladnost. 

Jde vidět, že si dobře rozmýšlí, co řekne a nejspíš pravě lituje toho, co řekl, je to jedna z těch věcí, co vyslovíte, aniž byste o ní přemýšleli, prostě vám to vyklouzne z pusy a vy s tím nic neuděláte. „Pomůžu ti s tím."