Dreamer (Larry Stylinson) - CZ

Chapter 89 - Once Losers Always Losers

Louis

„Toto je směšné." Pokroutím nevěřícně hlavou, zatímco pozoruji skupinu vyšetřovatelů prohrabávající Harryho dům. „Co si jako myslíte, že najdete? Mrtvoly ve skříni?" zamračím se, zatímco jeden z mužů si vyfotí mikroskopický škrábanec na klavíru.

„Je to nutné, pane Tomlinsone, máme zde několik vážných obvinění, které jsem vám už sdělil."
Povzdychnu si a se založenýma rukama se začnu procházet po obýváku. „Řekl bych, že to brzy budete mít za sebou, ale vzhledem k velikosti domu pana Stylese, bych si tím tak jistý nebyl," odvětí arogantním tonem hlavní vyšetřovatel.

„Rád bych věděl, kdo přesně vám napovídal takové blbosti, jakože tu schováváme nějaké nájemné vrahy, či co." Přejdu k velké prosklené zdi pozorující kapky deště dopadající na zahradu. Sice se tvářím vyrovnaně a tak, že nemám co skrývat, ale ve skutečnosti se třesu nervozitou a doufám, že se tu každou chvíli objeví Harold, který je pošle pryč. Napsal bych mu, ale zbavili mi mobil.

„Pane Tomlinsone, potřebujeme otevřít dveře v horním patře." Povzdechnu si a vydám se ke vchodovým dveřím, kde visí na háčku. Vzápětí přejdu až nahoru, kde jim postupně zpřístupním cestu k bazénu, kinu, posilovně a v neposlední řadě k místnosti X. Vyšetřovatelé nadzvednou obočí, při vchodu do ní, ale místnost nijak více nekomentují, zatímco já se opírám o futra pozorující je při práci.

Sleduji jednu z vyšetřovatelek, jak nějakým sprejem stříká na velké X na jehož koncích jsou pouta a následně po celé jeho délce přejíždí speciální lampou. Vidím, jak se pozastaví a povrch obkrouží vatovou tyčinkou. Upřímně netuším, jestli organicky vzorek, který objevila je stopa krve nebo spermatu, nikdy jsem tu věc nepoužil. Ovšem co tu dělal Harry v mé nepřítomnosti, či minulosti, nemám tušení.

„Pane Tomlinsone!" uslyším své jméno ze přízemí. Hluboce si povzdechnu a nakonec se odlepím od futer, abych mohl přejít až dolů, do míst, kde mě ten hlas sháněl. Seběhnu schody, a když vidím, jak dva lidi čekají před bezpečnostní místností, srdce mi vynechá pár úderů. „Můžete nám, prosím, otevřít tuto místnost?"

Už už chci namítnout, že klíče má u sebe Harry, ale poté si uvědomím, že je držím v ruce spolu s dalšími klíčky, které jsem najednou pobral a že si pravděpodobně všimli nápisu na klíči. Proč si Harry sakra ty klíče popisuje? „Samozřejmě," zhluboka se nadechnu a přejdu ke dveřím, ve kterých otočím zámkem a stisknu kliku.

Je to jen jeden okamžik, ale já vím, že v příštím bude vše ztraceno. Otevřu dveře dokořán a sám se tam nepodívám. Sleduji, jak vyšetřovatele vejdou dovnitř, ale nezačnou si vše fotit a prohledávat jako předtím, prostě jen stojí a zírají na zeď. Seberu odvahu podívat se stejným směrem jako oni.

Na stěnách, ale nespatřím fotky lidí propojené provázky, ani arzenál zbraní, dokonce ani onu velkou skříň. Jediné, co se v místnosti nachází je monitor, na kterém se ukazuje záznam z bezpečnostních kamer a na zdi červenou barvou nakreslený výsměšný smajlík, pod nímž jsou slova: "Jednou břídilové, vždycky břídilové."

„Ten parchant," procedí hlavní vyšetřovatel mezi zuby, „On nás normálně ještě provokuje." Na to už si zase všichni začnou vše fotit. „Já přísahám, že ho zavřu, až zčerná."

„Jo, to je sice pěkné, Joey, ale nic na něho nemáme, teda kromě pofiderné výpovědi dvou, ještě pochybnějších, svědků," ozve se další a nejspíš by i pokračoval, kdyby nějaká žena nekývla hlavou ke mně. Všichni ztichnou.

Najednou hlavnímu vyšetřovali, začne vibrovat kapsa a vzápětí uslyším mojí oblíbenou píseň. Muž mobil vytáhne, podívá se na displej a podá mi ho. Když se zahledím na displej, spatřím Harryho číslo, toto přesně jsou případy, kvůli kterým ho nemám uložené. „Halo," ozvu se jako první a vyjdu z místnosti ven.