Dreamer (Larry Stylinson) - CZ

Chapter 40 - Balcony

Louis

Občas si říkám, jestli je vůbec potřebné žít. Pro co žiju? Narodil jsem se jen proto, že jsem součástí něčího života?

Co když existuji jen pro Harryho potěšení? Říká, že mě miluje. Věřím mu, ale způsob, jakým mi prokazuje lásku, je, jak to říct, zvláštní.

Pochopil jsem, že se tomu brání, jakoby láska ke mně byla ta nejhorší věc na světě, tento fakt mě ničí. Ovšem to, že jeho schopnost se tomu bránit se stále snižuje, mi dodává aspoň nějaký pocit naděje.

Až dneska jsem pochopil, že nejsem jediný, kdo se v přítomnosti toho druhého nemůže ovládat. Nedokáže mi ublížit, už ne. Stačí, abych udělal cokoliv provokativního, a zažehnu tím v něm jiskru, která se promění v požár, jakmile se ho jen dotknu.

Z nevysvětlitelného důvodu naše vzájemná fyzická přitažlivost převažuje to, co k sobě cítíme. Stačí jedno slovo a jsem jeho, jeden pohyb a on je můj.

Naše minulost, přítomnost, budoucnost, vše je až moc propojené. Jakoby se naše životy poutaly k tomu druhému. Mám pocit, že se bohové nemůžou dohodnout, jestli spolu máme být. Možná nastala chyba a my dva se neměli setkat, naše pouto je ale tak silné, že odolá všemu.

Podle toho, co Harry popisoval, naše dřívější láska nebyla tak silná. Miloval mě a já jeho, ale nebylo to takové magické, něco tomu chybělo a to něco získáváme až teď. Neumím říct, co to je, snad vzrušení, touha, kdo ví. Každopádně ty sny musejí něco znamenat, něco chtělo, abych se k Harrymu vrátil a stalo se.

Nebýt Harryho v mých snech, už dávno bych ztratil vůli a trpělivost, hned druhý den bych pravděpodobně dál výpověď. Když se na to podívám zpětně, přišel bych o mnoho. Až on mi ukázal to nejlepší a nejhorší ze života a já mám tušení, že je tu ještě něco. V hlavě mi hlas našeptává, že se stal jen zlomek toho, co mě čeká.

Má hlava se nadzvedá s každým jeho výdechem a nádechem. Slyším, jak mi pod uchem tluče jeho srdce. Bije klidně a pravidelně, už nejspíš odcestoval do říše snů.

Zvednu se mu z hrudníku a chodidly došlápnu na studenou podlahu. Ignoruji chlad, který mi nohama stoupá nahoru do těla, a vyjdu s opatrným zavřením dveří ven z pokoje.

Vejdu ven na balkón, kde mě ofoukne studený vítr, tak nějak mi to ale nevadí. Jen pozoruji Las Vegas, jež září všemi barvami. Díky obrovskému množství světel není vidět ani jedna hvězda. Je to jakoby se z nebe všechny vysypaly a shromáždili se pode mnou.

Ohnu se a zpod květináče si vytáhnu krabičku cigaret se zapalovačem, kterou jsem si tam nechal. Harry si myslí, že jsem nevinný Louis, kterému sem tam vyraší růžky a stačí jenom pohlazení a jsem opět krotký jako beránek. Zajímavé je, že stačilo ani ne pár hodin na to, abych našel tu krabičku s tím prstem i vzkazem, a on za několik měsíců stále nezjistil, že kouřím i něco jiného než ho.

Harry je v jistém smyslu velmi naivní člověk, myslí si, že je pán světa, bojím se, že na to jednou doplatí. Myslí si, že nic nevím. Bere mou realitu jako jednoduchou a bezstarostnou. Důvod, proč jsem mu vzal z ruky ten telefon, nebyl kvůli jeho matce, ta mi je víceméně ukradená, zaujal mě spíš možný návrat do Londýna.

Harry vlastní neuvěřitelný zlozvyk a to sice všechny podceňovat. Nepochybně jsou v jeho hlavě představy, jak hned po příletu vysednou z mafiánského auta čtyři gorily a odvezou mě neznámo kde. Věřte mi, kdyby se to mělo stát, už by se to stalo.

Vložím si mezi rty cigaretu a jediným pohybem palce ji rozsvítím. Užívám si ten pocit, když natáhnu kouř do plic a zakloním hlavu, abych ho vydechl. Stačí pár tahů a už si připadám uvolněný, tedy jen tak, jak je to možné, když jsem nahý na balkoně uprostřed Las Vegas se sexy milencem v posteli.