Dreamer (Larry Stylinson) - CZ

Chapter 72 - Where Have You Been + Playlist

Prosím, přečtěte si poznámku autora na konci :)

Louis

Vracím se domů noční ulicí. Je zvláštní nazývat Harryho dům mým domovem, přestože jsem se nikde jinde necítil lépe.

Snažím se vydávat možná co nejmenší hluk, když strkám klíč do zámku, ale snad díky whisky v těle to není tak snadné, jak bych doufal. Když se mi to konečně podaří, omylem narazím do věšáku, který se mi podaří na poslední chvíli zadržet.

Sundám si nemotorně bundu a boty, přičemž zamířím rovnou do kuchyně uhasit žízeň. Najednou se mi nad hlavou rozsvítí světlo a já si uvědomím, že se za mnou ozývají kroky.

Ztuhnu v půlce pohybu a poté skleničku u úst pomalu položím na kuchyňskou linku. Srdce mi začne bít rychleji a hrudník stahovat.

Vím, že za mnou stoji s rukama založenýma na hrudi a čeká, až se otočíme. V odrazu na mikrovlnce vidím jeho přísný pohled, se kterým se skrze odraz setkám. Pokud to je možné tak přisahám, že z jeho oči šlehají plameny. Hruď se mu hluboce nadzvedá a několik pramenu vlasů mu spadá do čela. Působí nebezpečně, což jen podtrhne jeho sex appeal, což zapříčiní absenci očekávaných obav aspoň na malou chvíli, dostatečně dlouhou na to, abych se otočil.

Najednou se mi zatočí hlava a já se musím chytit kuchyňské linky, abych se přidržel. Z neznámého důvodu se mi chce najednou nad jeho přísným postojem začít smát, ale udržím se, a když se konečně otočím, mám na rtech jen přihlouplý úsměv.
„Harry," pronesu jakoby nic a loktem se opřu a desku za sebou. „Moc ti to sluší. Vždycky mě zajímalo, jak bych s takovými rozkošnými kudrlinkami vypadal," začnu se z neznámého důvodu hihňat. „Byl bych taková ovečka." Usměji se a udělám k němu krok blíže. „Ale ty ne, Harry, ty vypadáš jako hodně moc sexy princezna."

„Louisi," pronese přísně. „Zmlkni."

Sklopím pohled, ale nepřestanu se k němu přibližovat. Když jsem těsně u něj, chce se pokojně opřít o jeho tělo, ale on v poslední chvíli uhne a mé alkoholem oblblé tělo tak narazí do stolu. „To od tebe nebylo hezké." Zamračím se.

„Máš tušení, jak moc se teď musím ovládat, abych tě nezabil?" pronese těsně u mého ucha, což mi nažene husí kůži. Způsob, jakým to řekne, mi připadá neuvěřitelně sexy, chci ho obejmout a už nepustit. „Můžu se zeptat, kde jsi, sakra, byl? Mobil sis nechal doma a já se můžu zbláznit strachem. Už půl hodinu tu chodím jako nějaký vůl a budím kvůli tobě půlku Londýna. Myslel jsem, že se ti něco stalo." Je naštvaný, hodně naštvaný. Možná tolik nekřičí, ale z tónu jeho hlasu jde zřetelně poznat, že takhle naštvaný ještě nikdy nebyl nebo alespoň ne v mé přítomnosti.

Pomalu si sednu na židli a zírám na něj jako zbitý pes, doufajíc, že ho to přejde - jak naivní. „Víš, za jakého idiota mě budou všichni mít, jestli zjistí, že jsi vlastně místo nějakého ohrožení popíjel bůh ví kde v nějakém baru?"

Nečeká na moji odpověď, ráznými kroky přejde přímo ke mně a chytne mě za triko těsně pod krkem, za které mě vytáhne nahoru. Rukama mu sevřu zápěstí, ale je to velmi zoufalé neúčinný čin. Už jsem zapomněl, kdo a jaký Harry vlastně je.
„Kde jsi, kurva, byl?"

„Nikde." Uhnu pohledu jeho běsnících smaragdových oči a ucítím, jak mě zaštípe tvář, když se setká s jeho dlaní, není nějak moc zuřivá, spíš na to, abych se probral, nemůžu mu ji zazlívat, tu facku jsem si zasloužil.

„Tak fajn, počkám, až vystřízlivíš, ale zapomeň na to, že tě tu teď budu nechávat samotného, budeš tady a nebude tě hlídat Niall, na to zapomeň, seženu si někoho jiného a postarám se o to, abys poslouchal," jeho slova se mi krajně nelíbí a já se znovu pokusím vymanit z jeho sevření, ale nejde to.