Dreamer (Larry Stylinson) - CZ

Chapter 35 - Broken hope

Liam

Otráveně si odfrknu, když Niall odchází z mé kanceláře. Nahnu se nad stůl, abych mohl do nového mobilu vložit novou SIM kartu, co si ten Styles nevymysli? Bylo toto nutné?

Když se mi podaří kartu dostat do zařízení, vezmu mezi své prsty kus papírku s telefonním číslem. Poté, co se několikrát ozve otravné zapínání, uslyším Harryho hlas.

„Haló. Kdo volá?" ozve se rozespalý hlas z druhé strany, nezajímá mě, že mají noc, to on po mně něco chce.

„Královna Spojených arabských Emirátů." Protočím očí, načež uslyším z druhé strany šustění peřiny, jak Harry nejspíš vstává z postele, aby nevzbudil Louise. „Co se stalo tak strašného, že se necháváš dobrovolně vzbudit uprostřed noci?"

„Liame," vydechne si úlevně. „Takže Niall ti vyřídil vzkaz a předal číslo?" zeptá se šeptem, zatímco já se zadívám z okna na ulice Londýna.

„Ne, našel jsem si ho v telefonním seznamu," odpovím ironicky, vím, že ho to musí vytáčet, ale upřímně je mi to ukradené. „Co se stalo?" zeptám se už vážně a dosednu na koženou židli.

„Louis všechno ví, řekl jsem mu úplně všechno, ale to už víš asi od Nialla. Nebyl by v tom problém, kdyby mi někdo ještě ten den nenechal v parku takový malý vzkaz, který zahrnoval občanku Felly a to vůbec nejlepší, Chrisův uřízlý prst, navíc tam byl i papírek, že se to stává těm, co nedrží jazyk za zuby. Tu noc jsme s Louisem odjeli do jiného hotelu na kraji města a já, když usnul, jsem zavolal Chrisovi. Žije, ale celé se mi to nezdá, něco tu, sakra, nehraje. Řekl, že se nemáme vracet do Londýna, ne že bych mu věřil, ale jistota je jistota a on zněl opravdu vyděšeně. Nicméně teď plánujeme letět do Vegas a ty si pořádně hlídej záda, může se v nich snadno objevit kudla, protože já i ty jsme měli napíchlé telefony, proto jsem ti to vzkázal přes Nialla."

„Počkej, počkej, chce mi snad říct, že tě někdo sleduje?" zeptám se zmateně a skrčím obočí zamračením. Toto se mi nelíbí, celé to zní, jak ze špatného filmu.

„Nás, Payne, nás. Budu raději končit, měj se na pozoru." S těmito slovy zavěsil a já zůstal několik sekund ve stejné poloze, než jsem se odvážil udělat jakkoliv pohyb.

Otočím se až, jak uslyším zaklepání na dveře. „Dále," odpovím, ale nenásleduje odezva. „Dále," zopakuji ale pořád nic, i když se ozvalo druhé zaklepání. Otráveně vydechnu a zvednu se z křesla.

Když otevřu dveře kanceláře, nikdo před nimi nestojí, chvíli se rozhlížím, dokud si nevšimnu malé krabičky pode mnou. Zvednu ji ze země a nedůvěřivě si ji prohlédnu. „Hej, ty," zavolám na údržbáře, který otočí hlavu za mým hlasem. „Kdo to tu dál?" Muž jen pokrčí rameny a dál se věnuje svojí práci.

Naposledy se rozhlednu kolem sebe, než znovu vpluji do kanceláře, kde se posadím za stůl.

Chvíli si malou krabičku prohlížím, než se odhodlám zvednout její víko. Zakryji si pusu rukou zděšením a odsunu od sebe tu věc co nejdále. Nejsem si jistý, jestli se k tomu vůbec ještě někdy přiblížím.

Zvednu sluchátko telefonu na stole a vytočím číslo na ochranku. „Bezpečnostní služba, přejete si?" Chvíli nic neříkám, co jim mám říct? Někdo mi donesl krabičku s lidským jazykem, protože jsem spolupachatel supertajné plánované vraždy?

„Tady Liam Payne. Potřebuji si prohlédnout záběry z bezpečnostních kamer, co nejdříve."

~~~~

Louis

Chodbou luxusního hotelu se ozývají naše kroky a hlasy cizích lidí. Sebevědomou chůzí uprostřed uličky prochází Harry, za kterým jdu v těsném závěsu. Jde na něm vidět, že si užívá pozornost ostatních lidí, kterou vzbuzuje. Očividně i tady je známý. Kdo si to však neužívá, jsem já. Nemám rád, ba přímo nesnáším, když se na mě dívá velké množství lidí.