Dreamer (Larry Stylinson) - CZ

Chapter 55 - Basement

Louis

„Stojí vám to za to?" procedím skrze zuby, zatímco mi po čele teče pot, řekl bych, že ve sklepech bude zima, no, ne tady. Kousek ode mě se nachází elektrický krb, který mi připadá, že je zapnutý neustále.

Naproti mně stojí muž, kolem jeho boku je připnutý pás podobný tomu, jaký mají opraváři. Kousek od něj v rohu místnosti na měkké červené pohovce je žena, která téměř bez mrknutí pozoruje mé ruce spoutané nad hlavou, společně se zbytkem těla. Jediné, co mi zůstalo, jsou boxerky, u kterých pevně doufám, že tam budou i nadále.

„Věř, že stojí, Lousi," promluví žena bez zájmu, zatímco muž čeká na její pokyny.

„Až vás Harold najde, zničí vás." Odplivnu si k mužovým nohám, který ke mně už, už natahuje ruku, žena ho však v poslední sekundě zarazí.

„Obávám se, že zničíme dříve my jeho." Úšklebek na její tváři mě irituje a fakt, že s tím nemůžu nic udělat, mi krev namíchne ještě více.

„To se vám nepodaří." S těmito slovy žena mužovi něco naznačí a on vytáhne ze svého opasku něco, co se nápadně podobá biči, na jeho konci je však něco, co připomíná hroty ostnatého drátu - a do prdele.

Muž přikročí ke mně tak blízko, že cítím na své kůži jeho odporný dech. Najednou mi z úst vyjde bolestný sten, když se konec biče setká s mými stehny, bolí to více, než by se mohlo zdát. Když přijde rána podruhé, zatnu zuby, přičemž zakážu sám sobě projevit sebemenší známky bolesti.

Po třech ranách přestane a já seberu odvahu podívat se na svá stehna, na kterých jsou vidět krvavé šrámy. „Řekni nám, Louisi, kde Styles schovává sestru Adena, však víš tu, co chodí s Liamem."

Zamračím se, nic o tom nevím, ovšem i kdybych věděl, neodpovím, proto jen mlčím a s vražedným pohledem se té děvce nepřestávám dívat do očí. „Ptám se znovu, kde je Danielle, sestra Adena Skylera?"

Připadá mi, že žena ztrácí trpělivost, její hlas je hlubší a výraznější. Stále mlčím. „Takže ty nebudeš mluvit?" s těmito slovy kývne směrem k muži, jenž zahodí bič na zem a vytáhne si z kapsy boxera, takovou tu kovovou věc, co si dáte mezi prsty a váš úder je tak více bolestivý.

Jeho kovová pěst se setká s mou tváří, pokožka mě na tom místě pálí a řeže, cítím, jak mi po tváři začíná stékat horka krev. Po tomto opět vzhlédnu a podívám se jí do očí, naleznu v nich zlobu a zuřivost, vražedná kombinace. Pohled přeruší až další úder. Takto to pokračuje tak dlouho, dokud žena skutečně nepochopí, že jí nic neřeknu. Tak jediné, co dělá, je to, že mě nechá mlátit. Za tu dobu se však cele mé tělo změnilo v bolestivý šrám.

Díky krvi, kterou ztrácím, se mi začíná motat hlava a já padám k zemi, nejsem už ani s -chopen rozlišit, kdy přichází úder a kdy jen další příval bolesti. Nebýt nad hlavou přivázaný, už dávno se v klubku svíjím v bolestech na podlaze. „Má dost," ozve se muž poprvé za tu dobu, co tu jsem. „Ještě jedna rána a je v bezvědomí a mlátit člověka v bezvědomí je pitomost." Na to si žena, jménem Ester, povzdechne a otráveně mávne rukou, aby muž odstoupil a ona si mě tak mohla pečlivě prohlédnout.

Když uslyším její kroky vedle svého těla, seberu sílu, co mi zbyla, a pohlédnu do její tváře. Hledal bych v nich třeba uspokojení nebo něco takového - ne. Jediné, co se skrývá za popelově šedýma očima, je nenasytnost po utrpení, které může vyvolat. Jestli je Harry zrůda, nechci vědět, co je ona, co tak strašného ji donutilo cítit takové věci. „Tak co, Louisi, pořád si myslíš, že přijede tvůj princ v černém audi a vysvobodí tě?" usměje se, ta mrcha se usmívá.