Dreamer (Larry Stylinson) - CZ

Chapter 84 - Nobody Lives Forever

Louis

„Pořád nechápu, proč tě miluji, Harry," pronesu fascinován jeho nahou hrdí, po níž se procházejí mé prsty, „Existuje miliarda věcí, proč bych tě měl nenávidět, a byl čas, kdy to tak možná bylo, ale i v tom čase jsem tě pořád miloval."

„Nesmíš se ptát, proč, odpovědi se ti nedostane," jeho chraplavý hlas upokojí mou duši a dopřeje jí jisté potěšení, „Láska není jen slepá, je také zákeřná, bolestivá, a když to shrnu, je to pořádná mrcha, ale to, co přináší, za to stojí. A proto, když se zeptáš, proč jen se ti vysměje."

„Je neuvěřitelné, že jsem kvůli tobě ochoten vzdát se vlastních rodičů, zradit je." Pokroutím hlavou a ucítím jeho dlaň přejíždějící po mých zádech, „Co když nastane čas, kdy veškerá ta nenávist skutečně překoná lásku, a my k sobě nenajdeme cestu, nic mi poté nezbude."

„Louisi, vzdal bych se pro tebe vlastního života, obětoval bych vše, nevím, jak skončím já, ale pro tebe tu vždy něco bude, o to se postarám." Ucítím jeho rty mezi svými vlasy, během čehož si užívám úžasnou vůni jeho těla, „Kdybych zítra umřel, až do smrti se nebudeš muset o nic starat, to jsem zařídil."

„Ale ty mi neumřeš." Pokroutím hlavou a obejmu ho. Nos zabořím ho jeho krku, během čehož si doslova lehnu na jeho tělo pod mým, „Budeš se mnou žít navěky, rozumíš?" vzhlédnu a podívám se do jeho smaragdových očí, od nichž se odráží záblesky světel zvenku.

„Nikdo nežije věčně, Louisi, ani já, obzvláště já." Usměje se, čímž vytvoří ďolíčky ve svých tvářích, „Ve světě je spousta lidí, kteří touží bodnout mi kudlu do zad, jednou se to možná někomu podaří. Mohu umřít jako ochablý stařec stejně jako zítra při cestě do práce a já chci, abys byl připravený na to, že to může nastat." Jeho slova se mi nelíbí, a proto jen zabořím bradu do jeho hrudi a sklopím pohled. Na krku má onen křížek s vyrytým nápisem. „Poslouchej mě," zvýší malinko hlas, abych ho nepřestal vnímat, „Slib mi, že nikdy nezahodíš to, co by ti spadlo do klína, kdybych umřel."

„Děsíš mě," promluvím do noci zastřeným hlasem, „Slibuji." Zavřu očí a jednu ze svých tváří nechám, aby spočinula na jeho teplé pokožce. Jeho silné ruce se kolem mě ovinou jako hedvábná peřina bezpečí. „Bojím se o tebe," vyřknu myšlenku, jež se mi prohání hlavou snad od prvního okamžiku, kdy jsem zjistil, kdo skutečně je.

„Já vím," za jeho hlasem jsou znát určité obavy, které chci ignorovat a nepustit do své hlavy, ale jejich přítomnost zanedbat nemohu, i když chci a to je nejhorší, „Bojíš se budoucnosti, tak jako kdysi já."

„Už se jí nebojíš?" pronesu trochu udiveně nechávající si jeho teplo prostupovat tělem.

„Naučil jsem se žít s tím, jakoby tady žádná nebyla, vše je tak daleko jednodušší."

„Děsíš mě ještě více," zašeptám do ticha noci, ulehající na jeho hruď. Vím, že každou vteřinu upadnu do říše spánku, kde se s ním opět setkám. Tento sen však bude jiný.

Louisův sen z pohledu Harryho

Sedím naproti Louise a pozoruji, jak si do úst nabírá sousto jídla, které jsem sám uvařil. Nemusel jsem ho dlouho přemlouvat, aby ke mně přišel, vím, že uvnitř to sám chtěl. „Věděl jsem, že jsi bohatý," pronese během jídla, čímž si vyslouží mojí pozornost, „Chci říct, vždycky jsi do kavárny, kde pracuji, přijel v luxusním autě a drahém oblečení, ale když tu teď sedím, zdá se, že jsem tvé bohatství podcenil." Musím se zasmát nad jeho úžasem, s jakým si prohlíží můj byt s výhledem na celý Londýn.