Dreamer (Larry Stylinson) - CZ

Chapter 14 - He is mine

Liam

„Harry, čeho přesně tím chceš dosáhnout?" pokroutím hlavou a dosednu na koženou sedačku ve svém vlastním domě, přičemž v ruce svírám skleničku s rudou tekutinou. „Myslíš, že když na něho pořád takový, bude ti zobat z ruky?"

„On už mi z ní zobe. Mám ho přesně tam, kde ho mít chci," pronese klidně a posadí se naproti mně, taktéž se skleničkou v ruce.

„Tvé sebevědomí bych chtěl mít," zasměju se a upiji. „Víš, nebyl bych si tím tak jistý, protože neříkal jsi náhodou, že dnešní večer stráví s tebou a koukni, kde jsi. S ním určitě ne." Hodí na mě ten jeho vražedný pohled, který zabírá na každého kromě mě. Když vidí, že se stale úšklebek drží na mé tváři, spojí rty do tenké čáry a napije se, aby oddálil svou odpověď. „No tak, Harolde, co, nebo spíš kdo, zkazil tvé plány?" provokuji ho pobaveně.

„Niall," špitne a odfrkne si.

„Kdo že? Komu přesně dává Louis přednost před samotným panem Stylesem? Neslyšel jsem tě, Harry," pronesu, snažíc se zadržet smích.

„Ten tvůj zkurvený asistent Horan," odsekne naštvaně a já propuknu v smích. „Nemám ho rád."

„Já jo, už jen proto, že tě vytáčí." Ušklíbnu se a od Harryho si vysloužím nehezký pohled. „Kam spolu vlastně šli?"

„Do nějakého baru, určitě tam dotáhne Malika a toho druhého neschopného šaška, co neumí vůbec nic, jen ojebávat lidi." S každým dalším slovem stoupá naštvanost v jeho hlase, při vzpomínce na svého bývalého asistenta.

„Myslíš Chrise?" nadzvednu pobaveně obočí a Harry přikývne, přičemž dopije poslední zbytek alkoholu ve skleničce. „Není to náhodou proto, že nechceš, aby se s ním Louis seznámil?"

„Ne, tak to není. Prostě jen, nelibí se mi, že…," začne, ale já ho přeruším.

„Nelíbí se ti co? Že se jde bavit s přáteli, nebo že v hloubi duše víš, že ho kolem prstu až zas tak omotaného nemáš? Nebo ne, už to mám, bojíš se, co mu o tobě Chris poví, že ano," řeknu a Harry mlčí. „Že ano?" zvýším mírně hlas.

„Louis o mně ví všechno, skoro. Rozhodně toho neví míň než Christian," odpoví s mírným zamračením, jakoby o něčem přemýšlel.

„Ví Louis například, že jsi tak trochu na kluky." Harry na mě hodí pobavený pohled a začne se smát.

„Liame, nepochybně o tom ví," řekne nakonec a já stále nechápu jeho smích.

„Odkud?" zeptám se zmateně a na Harryho tváři se zrodí obrovský samolibý úšklebek. „Harolde, je tu něco, co bych měl vědět?"

Neodpoví, jen si dolije skleničku vínem a čeká, až mi to dojde. „Ty ses s ním vyspal?" zeptám se šotkova, i když už znám odpověď.

„No to ti to trvalo." Jde na něm poznat, jak si ten fakt užívá. Jakoby na to byl náležitě pyšný, zatímco já jen nevěřícně kroutím hlavou.

„Harolde, ty nejsi normální. Ses úplně zbláznil, nebo co? Co to do tebe vjelo?" vstanu a začnu se procházet po celé místnosti.

„Klid, děláš z toho zbytečnou vědu. Jen sex, žádné city ani nic jiného." Pokrčí rameny, jako by mluvil o té nejběžnější věci na světě.

„A tebe nenapadlo, že on to třeba může brát jinak? Nebo že se to vlastně ani nesmí. Chudák kluk, jeden den s ním spíš a další už si z něho zase děláš otroka."

„Vidíš, to by šlo skvěle skloubit." Ušklíbne se a napije vína.

„Je to člověk, Harolde, má city. To je to, co ty už nějakou dobu postrádáš. Neměl by si s ním zacházet, jakoby ti patřil." Zvýším hlas, protože Harryho sebevědomí někdy opravdu zachází příliš daleko.