STORY OF MY COMPLICATED LIFE (Black Veil Brides)

Týden na Moravě-Úterý

Omlouvám se, že jsem včera nepřidala část, ale jsem nemocná a spala jsem snad přes polovinu dne

HOSPODA?

Hned ráno jsme se připravovali na dnešní dlouhou trasu. Vyjdeme hned, jak poobědváme.

„Nevím proč, ale těším se, to bude zase cesta alkoholem,“ poskakoval CC.

„Celý tento týden bude cesta alkoholem,“ opravil ho Jake.

Oběd jsem uvařila já s Ashleym, který se konečně po jedenácté ráno vyhrabal z postele a došel dolů do kuchyně.

Hned po obědě jsem si došla pro nahoru pro tašku s fotoaparátem. A všichni si vzali menší batohy, které jsme plnili lahvemi s vodou. Dobře, dělám si srandu. Každý z nás si bral minimálně dvě piva a dohromady jsme si vzali litrovou lahev slivovice, byli jsme vybavení. Potřebné věci jako, mobil, sluchátka, pepřový sprej nesměly chybět. A mohli jsme vyrazit.

Vyšli jsme za náš dům a CC už skučel. „Jak je to ještě daleko?“

„Asi 6 kilometrů,“ ujistila jsem ho.

„Cože? To chcípnu,“

Byli jsme asi v polovině cesty, když z křoví vyběhla šestice zajíců.

„Masožravý tygr!“ skočil Jinxx na záda Jakeovi.

„Vy jste taky ze všeho podělaní,“ kroutil hlavou Andy.

„Kurva kolik srn!“ vykulil oči, hned jak uviděl stádo asi 50-ti srn na horizontu.

Šli jsme dál a byli jsme asi v poslední části naší cesty. Teď musíme vyjít velký kopec, na kterém nás bude čekat luxusní výhled. V půlce kopce jsme se zastavili a napili se toho, co hrdlo ráčí.

„Má tady někdo čaj?“ zeptala se schválně Juliet.

„Co je čaj? To je to, co se lije do rumu?“ ptal se Ash.

To by nebyl CC, kdyby nešel asi deset metrů od nás a neprolezl křoví k dalšímu poli.

„Ty vole, já už bych neměl pít, člověk s rohy?“ nevěřil tomu, co vidí.

„Ty demente, to jsou mufloni, no vidíš a teď si je vyplašil,“ protočila jsem oči.

Konečně jsme byli na tom proradném kopci. Jako malá jsem sem vždycky utíkala, samozřejmě s Andym, když jsme tady byli spolu přes prázdniny.

„Kurva to je výhled!“ otočili jsme se směrem, kterým jsme přišli.

„Odtud jde vidět, každá prdel světa,“ žasli všichni.

Šli jsme dál a dál. A konečně se zjevili na horizontu dalšího výhledu na vesnici, ve které žijí moji druzí prarodiči. Konkrétně rodiče mé matky. Zhluboka jsem se nadechla, zavřela oči a zase ucítila tu vůni starých časů. Před námi ještě kousek cesty, který jsme zdárně ušli.

„Tak jsme tady,“ řekla jsem a ukázala do vesnice.

„Tak teď projdeme středem a na konci bydlí v jediné bytovce této vesničky moje babička,“

„Super,“ těšili se všichni.

„Počkej, a ona o nás ví?“ zeptala se Ella.

„Bez obav, ví. Od včerejška peče koláčky,“ zasmála jsem se.

„Nemám nohy,“ zase skučel CC.

„Hej CC, když nemáš ty nohy, víš co je lepší než zlatá medaile z paralympiády?“ zeptal se ho Ash.

„Ne?“

„Prachobyčejná procházka,“ vybuchli jsme smíchy.

„Hej Andy, pamatuješ, jak jsme tady užírali ty třešně a pak si nás podal ten týpek?“ zeptala jsme se ho a ukázala na vysokou třešeň.

„Jak by ne. Škoda, že ještě nerostou,“

Tak jsme tak procházeli, až jsme se konečně dostali k cíli.

Všichni vysíleni, hned jak uviděli pergolu na zahradě, tak k ní okamžitě zamířili a sedli si.

„Já jdu nahoru, představit jim zatím Ashe,“

„Jasně,“

„Počkat, tvoji prarodiče mě ještě neviděli, že?“

„Nene, ani jedni,“ zazvonila jsem na zvonek.

„Ano?“ ozval se hlas mojí babičky.

„Tady Kristen,“ pak už jsem slyšela jen zvuk otevírající hlavní dveře a my vstoupili.

Dveře bytu na konci chodby se otevřely a v nich stála babička.

„Ahoj Kristen,“ zaleskly se jí slzy v očích a okamžitě mě objala.

„Ahoj babi,“ měla jsem taky na krajíčku.

„Vidím, že máš nějakého hocha,“ podívala se za mě.

„Já jsem Ashley,“ podal jí ruku.

Tak se přivítali a babička nás pozvala dál.

„Kde je děda?“ zeptala jsem se jí.

„Sedí v kuchyni, pojďte,“

„Ahoj dědo,“

„No nazdár,“ objal mě.

Ale hned jak uviděl Ashe, úsměv mu zmizel.

„Chodíš do hospody?“ zeptal se ho vážně.

Viděla jsem, jak neví, co říct. Váhal, jestli se má přiznat, nebo ne.

„No, tak občas zajdu,“ vysoukal ze sebe.

„To je správné, tam se toho nejvíc dozvíš a nejvíc toho zařídíš,“ zasmál se a my už taky.

Pak jsme babičce pomohli vzít všechny si koláče, buchty a já nevím, co všechno ven a tam jsme seděli a klábosili až do tmy. Zase jsme se tak nehorázně krásně cítila, nepopsatelné.

A my za tmy šli dalších šest kilometrů. Byla to teda hrůza. Šli jsme už v celkem dobré náladičce.

„Počkejte, musím se vychcat,“ šel opodál CC.

„Tak to nechci vidět ani kokot,“ zakryl si oči Jake.

„Pánové, víte, co dneska vyšlo?“ zeptal se Jinxx.

„Že by Slunce?“ smál se Andy a my taky.

„No to už zašlo, ale, ale já už ani nevím,“ motal jazykem.

Domů jsme dorazili asi ve dvanáct večer. A okamžitě padli do postelí.

Dámy a pánové :D Dovolte mi VÁM představit další část. Né Majuš, tak to bylo trapné...

Komentujte a omluvte chyby.

MILUJU VÁS <3

S pozdravem Majuš.