STORY OF MY COMPLICATED LIFE (Black Veil Brides)

METALOVÁ SVATBA

KRISTEN

Dne před svatbou, čili pátek uběhl hrozně rychle, vzhledem k tomu, že jsme se všichni dostávali z pořádné kocoviny. A když už jsme k večeru vystřízlivěli, zase jsme dělali blbosti. Třeba já s Ashem, byly jsme v koupelně a dělali nehorázné kraviny, kdy jsme se stříkali vodou po celé koupelně, klasika.

DEN D

Probudily mě parsky slunce, které se propletly přes závěsy. Mé oči jen zamžouraly a já se protáhla v posteli, podívala se vedle sebe a tam nikdy nebyl. Jen jsem se nad tím pousmála a zvedla se. Jakmile jsem se dostala do kuchyně, absolutně mě nezajímal čas. Obřad byl v jednu a teď je nějak osm? Asi. Moji snídani tvořil rohlík se šunkou a máslem. Bylo tady podezřelé ticho, což se během pěti minut změnilo na křik z pokoje nahoře „Kde mám kvádro?!" byl to CC, poznám jeho hlas, i kdyby si foukl helia.

Následně přišel do kuchyně Andy, rozespalý, ale veselý.

„Čágo! Tak jak se na dnešek těšíš?"

„No, jak se to vezme. Nervozita neskutečná."

„To dáš." Pohladil mě po rameni a dělal si snídani.

Pak to šlo hrozně rychle. Po tom, co jsem se osprchovala, už tady byla vizážistka a udělala mi nádherné líčení a o kadeřnici? Ani nemluvím. Nádhera. Udělaly obě daleko víc, než bych čekala, nebo jsem si přála. Přesto, že bylo líčené výrazné, doplňovalo můj celkový vzhled. Dámám jsem vřele poděkovala a stylistku? Tak tu jsem si nepozvala. Oblečení je moje branže. Vyšla jsem schody nahoru a z šatníku vytáhla šaty, zatím zahaleny a opatrně je vyndala. Užasla jsem nad tím a s radostí se do nich oblékla. Kolem pasu byla černá stuha s růžemi. Dlouhý závoj mi byl připnut až dozadu k drdolu, jestli se to tak dá nazvat. Šaty byly nadýchané a vlečka se táhla kousek za mnou. Dala jsem si minimum doplňků, protože četná tetování to vyvážila. Boty nebyly nijak zvlášť vysoké, hlavně byly pohodlné. Dívala jsem se na sebe před zrcadlem, když v tom zazvonil zvonek. Uvědomila jsem si, že kluci už jsou na té naší svatbě a tak jsem šla opatrně ze schodů ke dveřím. Byli tam moji rodiče.

Máma si jen přiložila ruku před ústa, aby zakryla slzy a silně mě objala.

„Kristen, holčičko. Nemůžu uvěřit, že jsi nám tak vyrostla."

Tátovi jsem se vrhla okolo krku taky, byl nadšený a na chvilku jsme ještě zapadli do domu. Bez toho aniž by táta vtipkoval, to nešlo. Předali mi velkou kytici bílých růží s černými, tak jak jsem to chtěla. Poté jsme nasedli do auta mých rodičů a vyjeli k určenému místu. Během deseti minut jsme vystoupili před větší vilou, za níž se to bude všechno odehrávat. Nervozita mnou cloumala dost slušně a my vešli do domu.

„Tak já půjdu, držím palce. To zvládnete." A moje máma odešla na obrovskou zahradu, na kterou jsem se dívala skrze prosklená okna."

„Tati? A to tam jako za chvíli budeme muset jít?"

„Ano, dceruško, ano. Ale nemusíš si ho brát, jestli nechceš." Vtipkoval.

„Tati." Protočila jsem očima a nervózně si popraskala klouby na prstech.

Následně jsme vyšli na vysoko postavenou pergolu, skrze stromy nás nikdo neviděl. Byly to obrovské vrby, které tvořily dvě řady a cestičku mezi nimi vykládanou bílými květy a svíčkami.

Pevně jsem stiskla levou paži mého táta, a odhodlaně jsme vyšli a kráčeli po té cestičce. Dívala jsem se do země a pak na lidi otočených ze svých laviček směrem k nám. Zapomněla jsem dodat, že nám k tomu hráli metolové, rockové pecky jako pozadí. Odhodlala jsem se a podívala se směrem k oltáři. Naskytl se mi pohled na něj. Stál tam a v té chvíli, kdy se naše pohledy setkaly si zakryl obličej dlaní a v očích se mu zaleskly slzy.