STORY OF MY COMPLICATED LIFE (Black Veil Brides)

Jeseníky-Neděle

To strašné loučení

Paprsky. Ty otravné paprsky mě začaly štípat na víčka, protože jsem večer zapomněla zatáhnout závěsy. Zamrkala jsem a otevřela oči. Podívala se vedle sebe. Tam nikdo nebyl, tak jsem pohlédla napravo a tam už byla probuzená Kika.

„Děkuju za nocleh,“ usmála se.

„Za málo, to moje hovado leží kdoví kde,“

„Tak já půjdu, ještě se musím sbalit,“ zvedla se a odešla. Bylo brzo ráno, asi osm hodin, protože v deset už musíme vypadnout. Půjdeme ještě na sjezdovku si to pořádně užít.

Tak jsem si dala ranní sprchu, zkulturnila se a oblékla. Následně jsem sbalila všechny věci do kufrů a na postel si jen dala oblečení na lyže a oblečení, ve kterém pojedu zpátky domů. Musela jsem sbalit i nachystat Ashe, protože on toho rozhodně schopný nebude. Podívala jsem se na sebe ještě do zrcadla a vyšla z pokoje. Když jsem se podívala na do malinkého obýváčku na patře, kde měl být Ash a Andy. No byli tam. Ashley ležel polovinou těla na zemi a polovinou těla na sedačce. Andy ležel s hlavou na zemi, trup se mu opíral o sedačku a nohy měl vyložené až na šikmém dřevěném stropě. Musela jsem je vyfotit. Každý kdo vycházel z pokoje a viděl je, tak se neubránil smíchu. Otočila jsem se a sešla schody dolů a zamířila do kuchyně, kde si udělala snídani s čajem. Dole byl jenom Milan, Stano, Ajča, Libor, Liba, Kika a Míša, Radek a můj táta. To bylo všechno, ostatní spali. Hlavně mě zajímal stav Móky po včerejšku.

Když jsem se nasnídala, přišli už všichni a nevypadali nijak zničeně, po tom divokém včerejšku, teda až na Móku. Ten mě červené oči, jako kdyby si něčeho šlehnul.

„To jsem měl celou noc otevřené okno a nafoukalo mi do očí,“ to jsme mu samozřejmě nevěřili a smáli se.

V klidu jsme se všichni posadili. No všichni. Nebyl tady jen Andy a Ash a CC, klasika. A pili v klidu kafe.

„No to mám z těch bříz, které venku kvetou,“ zase žertoval.

„Jak to dnes vidíte? Já špatně,“ na tuhle perlu jsme vybuchli smíchy.

Pak přišla řada na fakt těžký černý humor, kdy se Móka ptal Gabči mladší (jeho ženou na odvoz), jestli ho zaveze domů. Ona řekla, že ne, protože včera řekl „Smějete se jako krávy,“

„No to není pravda, to mi musel někdo napovědět,“ smál se.

No a debata pokračovala až k tomu, kdo kam pojede na dovolenou. Míša s Gabčou se ozvaly a Móky na to.

„A kam? Do Sýrie?“ smál se. A dál to bylo tak, že si dělal srandu z toho, jestli tam mají čisté oblečení na těch ropných plošinách atd. Dost těžký černý humor, ale tak když má člověk zbytkáč, proč ne.

Nakonec jsme se všichni odebrali do pokojů, které jsme uklidili. Oblékli se a nachystali na cestu. Ashley byl překvapivě v pohodě, no podle mě to bylo tou studenou sprchou, kterou si dal. Ale byl v cajku, stejně jako všichni ostatní. V pohodičce. Když dával do auta s CCm a Jinxxem lyže, šel okolo nich Móka do svého auta a dodal.

„Co tady čórkujete? Vy čórky,“ když mi to říkali, prostě smích byl na prvním místě.

A pak jsme se rozloučili s Liborem, Libou, Radkem a jeho dětmi. Bolelo mě to, když jsme s Liborem tak perfektně pokecali a už se zase na určitou dobu loučíme.

Nakonec připravení jsme vyrazili na sjezdovku zakončit tento prodloužený a dokonalý víkend. Zase ten pocit adrenalinu, jiný než na koncertech, ale přesto úžasný. Neřešila jsem okolí, prostě se věnovala svému.

Hrozně rychle to uběhlo a my už převlečení postávali u aut a popíjeli svařák s rumem. Bavili jsme se a pak to přišlo. Bylo už po druhé odpoledne a my museli vyrazit.

Jako to u loučení bývá, s každým jsem se objala a dala mu pusu a naopak. Samozřejmě kluci s kluky se jen objali a podali si ruce.

„Tak se měj sluníčko,“ objal mě Móka. Musela jsem se i sním rozloučit, po tom našem sobotním velmi vážném rozhovoru a životě, kdy byl ještě střízlivý.

Nasedali jsme do aut. Zatroubili a vydali se každý svou cestou. My ještě do Česka, dobalit poslední věci a zase zpět do L.A a ostatní do svých domovů. Bude mi chybět, budou mi všichni chybět. Jsme tu už podruhé, ale bude mi to chybět, tohle všechno.

Po cestě jsme se ještě stavili na oběd a okolo páté odpoledne byli doma. Sice tady se cítím stejně jako v domově v L.A, ale už mi to chybí, zase za nějaký čas se sejdeme, ale já si myslím, že to šíleně rychle uteče….

Zase se hlásím! S novým dílem! Musím se ještě učit, takže komentujte a omluvte chyby.

Upřímně? Už mi chybí ty drama díly a nehorázně se na ně těším :D Chachachacha...

MILUJU VÁS <3

S pozdravem Majuš.