STORY OF MY COMPLICATED LIFE (Black Veil Brides)

KONCERT BLACK VEIL BRIDES

Takže, rozhodla jsem se vám popsat, jaké to tam všechno bylo.

Ehm, začínáme :D

Ze školy jsem doslova utíkala k babičce a od ní asi za hodinu zase rychle domů. Byly čtyři odpoledne a my se pomalu chystali, teda já měla nervy, pobíhala jsem po pokoji a nemohla najít oblečení.

Nakonec vyhráli punkové černo zelené kalhoty, tričko U.D.O., džínová vesta, stahovák na ruku s pyramidami a 3řadý pásek s pyramidami, plus nějaké další kožené doplňky. Dále 20ti dírkové steelky a kožená bunda s plackami a cvočky a kdyby byla zima tak mikinu BVB. Máma si ode mne půjčila nízké steelky a koženou bundu ostatní černé věci měla sama. A táta si dal nízké kožené boty. Černé tričko Iron Maiden, džínovou bundu a ještě aby mu nebyla zima tak bundu ve stylu motorkářskou.

No a asi v pět odpoledne jsme vyjeli, my z Moravy do Vídně :D

Nervozita byla vysoká, když táta prohlásil, že neodbočil k aréně. Ale naštěstí jsme trefili a zaparkovali u OBI. Přeběhli jsme křižovatku a už jsme viděli scházet se lidi. Ovšem, když naše nohy překročily práh toho doupěte a byly v něm, žasla jsem. Bylo to neskutečné doupě, všude stěny posprejované, metal bar, ze kterého se linula hudba, venkovní hala pro koncert a hned vedle ní větší hala obehnaná komíny a všechno tady bylo posprejované fakt hezky, a hned před tou větší halou bylo národa a národa. Šli jsme tedy tam blíže k nim. Začala se tam shlukovat individua, ze kterých jsem chvílemi neměla dobrý pocit, fakt že ne :D.

Řada se teda moc neposouvala, tak jsme přešli k druhému vchodu, kde to odsýpalo rychleji. Natrhl nám borec lístky a dal nám razítka, hned po tom nás vpustil dovnitř, kde ženy prohledávala žena a muže chlap. No dívala jsem se na to, jak vysoký, dlouhovlasý, mladý muž s piercingem v nose, ve rtu a se spoustou náušnic se tam domlouvá s mým otcem ohledně mého foťáku, no borec nám ho zabavil s tím, že nám dal lístek a po koncertu si ho máme vyzvednout. Chtěla jsem říct, že bych hezký, ale okamžitě jsem si to rozmyslela.

„Šulín jeden okovaný,“ tohle byla moje první naštvaná slova, když jsme se s rodiči sešli.

Ti se jen smáli, zajímavé, jindy by mi už nadávali.

Hudba první předkapely už zněla a já se vydala k ní. Moji rodiče vyšli po schodišti nahoru k menšímu baru a k balkonkům. Kapela ubíhala docela rychle, teda až na to, jak za mnou přiběhl můj táta.

„Ty sis nevšimla toho blba vedle tebe?“

„Ne, proč?“

„No tak se na tebe z vrchu dívám a on se k tobě pořád nakláněj, jako kdyby ti čuchal k vlasům, prasák jeden, no a pak z té tašky vytáhl vlasy/vousy a nasadil si to, to už jsem musel přiběhnout,“ upřímně jsem nečekala, že tohle se děje, ale jak jsem se podívala za sebe, ten týpek byl fakt dost divný, pravděpodobně zhulený.

 Čas ubíhal a už byla druhá, to jsem zase já přišla za našima nahoru, kde mi už dali zrovna pití a šli jsme s mámou na wc, které nebylo až tak špatné. Následně jsme se domlouvali, co a jak. Táta mi sdělil, že na placi je to hlava na hlavě a měl pravdu. Taktak jsem se o přestávce prorvala aspoň do poloviny levého křídla, kde jsem něco viděla.

Nějací jejich poslíčci to tam chystali, což se nelíbilo lidem vepředu a začali skandovat ta krásná slova „BLACK VEIL BRIDES“ přidali jsme se i my vzadu.

Dostalo nás to, že ti jejich poslíčci byli tak minimálně o deset a více let starší než kluci a připravovali jim to tam, jakoby měl přijít prezident :D.

Bubny aby všechny zněly, mikrofony, další borec tam chodil s baterkou a kontroval větráky, nosili železné podstavce na zem, chystali jim ručníčky, deset lahví vody, no s Rakušáky vedle mě jsme se jen smáli.

A pak to přišlo, vyšla pára, zhasla světla a jen svítila ta, která osvěcovala bubny. Rozezněla se tajemná hudba a jako první myslím vyběhl za své nástroje CC. Nevěřila jsem vlastním očím, že toho neskutečně úžasného retarda vidím poprvé v životě, a určitě ne naposled. Hned na to vyběhl Jinxx, Jake, Ash a nakonec Andy. Studený mráz mi běhal po zádech. Viděla jsem své idoly živě. Chvílemi mi bylo špatně, jindy se mi chtělo smát, pak zase brečet. Ale přes tuhle vlnu emocí jsem stále skákala a ukazovala typického paroháče. Holky vepředu ječely snad i na to, že jeden ze členů přeběhl sem a tam. Což jsme občas nechápali. Zazněly první písně a jelo se dál. Andy stříkal (vodou :D) po publiku. Ashley si nabral vodu do pusy a stříkal to po nich, no jekot byl horší než v opičárně :D Ještě jak je provokoval svými ksichtíky a olízl kytaru. Pak Andy podal CCmu mikrofon a ten říkal něco, jako běžte z toho podia, to je moje. Aspoň já to tak pochopila. Dále nás Andy vybízel, abychom křičeli: „CC! CC!“ poslechli jsme ho. CC to rozjel ve velkém stylu a i ten jeho taneček nechyběl, až jsem se bála, že přes ty bubny přepadne.

/právě teď mi teče slza po tváři/

Následně na to přiběhli kluci, Andy převlečen a Ash bez trička a jelo se dále. Zhruba v polovině jejich koncertu jsem se odebrala za našima na schody. No pařilo tam víc lidí, takže jsem se jen přidala. Viděla jsem teď neskutečně krásně a můj táta točil aspoň něco na mobil, když už nic.

Pak přišla ta naše hymna FALLEN ANGELS! Tu jsem si neskutečně užívala a snad všichni křičeli ta luxusní slova. „WE SCREAM! WE SHOUT! WE ARE THE FALLEN ANGELS!!!

Hned po ní kluci dělali, jakože odešli. Skandovali jsme jejich jména z plných plic, ale upřímně? Natahovali nás dosti. Nakonec stejně jen přišli a zakončili tento nádherný večer písní? IN THE END.

Jo, ještě jsem zapomněla dodat, že nějak v půlce koncertu si Andy vzal ručník do kterého si utřel ruce a pod pažemi no a následně to hodil do publika :D Rvali se o tom jako slepice o flus :D. A to fakt :D

Přejel mi mráz po zádech, když se kluci dívali směrem, kde jsme byli. Prostě to bylo neskutečné.

Na konci si utřel hlavu do ručníku, hodil to mezi lidi. Nějaké ty lahve kluci poházeli, trsátka, paličky atd.  Uklonili se, zamávali, poděkovali, Andy poslal vzdušnou pusu, nakonec zamával a odešli.

A takhle skončil tento nepopsatelný den, který se mi vryl do hlavy a už ho nikdy neopustím. Bylo to neskutečně krásné a při vzpomínce na to, se mi chce brečet. Ale přece jen jsem je neviděla naposled, to určitě ne. Kluci se určitě do Vídně vrátí a uteče to všechno hrozně rychle.

Když jsme vyšli z haly, nafotili jsme pár fotek, většina lidí tam čekala atd. My už šli na parkoviště k autu a já jsem prý byla mimo. Pamatuju si jen to, že jsem říkala, že mi je zle, pak že se mi chce brečet, pak že smát a v autě jsem ani nevěděla, jak podat tátovi vodu. Byl to na mě emočně hodně silný zážitek, který je stále čerstvě otevřený, bolí, ale časem z něj bude jizva, která mi navždy zůstane. A během pár let, těch jizev bude víc a víc.

Sedím u stolu a tímto způsobem vám nějak přibližuju ten včerejšek. Tečou mi u toho slzy, protože vidět kluky, své idoly, které znám z obrázků naživo, je nepopsatelné, fakt že jo….