STORY OF MY COMPLICATED LIFE (Black Veil Brides)

Jen ty slzy....

Úryvek z toho včerejšího dílu: Aby jste byli v obraze :D

„A já nevěděla jak dál, složila jsem se na zem a propadla záchvatu pláče, u nějž jsem se natáhla ke skříňce. Byl tam balíček s velkými, ostrými žiletkami, které ani nevím, jak se tam vzaly, jednu jsem vzala do ruky a?“

A zadívala se na ni. Oči mi občas zrak mlžily, jak se plnily slzami. Ale vzdala jsem to. Žiletku položila tam, kam patří. Nikdy bych to neudělala. Nikdy bych na to neměla, ačkoliv mě to napadlo už mnohokrát, jaký to je pocit? Požitek z toho? Lákalo mě to, ale nedokázala bych to… nikdy.

Tak jsem ze sebe svlékla jen to, co na mě zbylo a zalezla do vany.

ASHLEY

Bránil se. Neustále neměl dost. Nestačilo mu, že jsem mu vrazil takovou, že jsem mu v podstatě vzal všechny přední zuby těsně před úroveň dásní. Vytryskla mu krev z pusy a padl na zem, za chvíli se zase zvedl a pro změnu chtěl uhodit mě, marně. Ruku jsem mu chytl, vší silou překroutil za záda, až v ní praskla kost.

Nevím, kde se tahle surovost a brutalita ve mně vzala, ale tohle bylo něco jiného. Pořád jsem měl před očima to, jak trpěla. Jak jsem selhal, neuchránil ji. Jak jsem jí to sliboval a nic neudělal. Nakonec jsem toho hajzla dokopal na zemi. Nebylo mi ho líto. Měl jsem jen pár oděrek, škrábanců, podlitin, nic zvláštního. Jen z nosu se linula po kapkách krev. To jsem ignoroval a šel domů. Hned jak mé nohy překročily práh našeho domu, sesypal jsem se na zem.

„Brácho!“ zvedali mě.

Nemohl jsem pomalu ani popadnout dech, jen mě odnesli do pokoje, kde jsem ihned usnul.

ANDY

Nemůžu, už nevím co a jak dál. Neubránil jsem ji. Zase trpěla, zase to samé. Musíme jí z toho dostat, všichni. Jakmile jsem šel z pokoje Ashe, pro jistotu jsem popohnal Kristen.

„Kristen! Do deseti minut ať si venku!“

A pak šel dolů…

KRISTEN

Vylezla jsem z vany, usušila se, vlasy vysušila do sucha a oblékla si čisté oblečení, které mi Andy připravil. Hned na to jsem odemkla dveře od koupelny a vplula vedle koupelny do pokoje pro hosty, kde jsem zdárně usnula.

ANDY

(čas pro písničku v mediích)

Jak jsem přišel do pokoje pro hosty, ležela. Ležela v posteli a spala. Přikryl jsem ji peřinou a přitáhl si židli od stolu, abych si k ní mohl sednout. A zase to na mě padlo.

Padlo na mě vše, co jsem se doteď snažil ustát. Díval jsem se na její spící tvář, spící tvář té, které jsem zaručil, že na ni dám pozor, že tu moji malou bláznivou sestru nikdy nevystavím nebezpečí. Vymklo se to jak z mých tak z rukou snad nás všech. Mé oči se začaly plnit slzami, které si našly cestu ven a linuly se po mé tváři. Mám ji tak moc rád a zároveň se o ni bojím a mám o ní strach, nezáleží na tom, jestli je to moje biologická sestra, na to já kašlu. Srovnal jsem se s tím, že je s členem naší kapely, což jsem nikdy nechtěl. Ale stalo se, tohle bude trvat nějaký čas, než se zacelí, tato rána. Schoval jsem svůj obličej do dlaní, které jsem položil na kolena. Slzy tekly dál a dál….

CC

Nechápu to, nechápu nic, co se tady stalo, vzalo mě to tak, až se mi chce brečet z toho všeho. Tento pocit je nepopsatelný, jen se tady choulím v klubíčku na sedačce a nemám slov. Všem se tady lesknout slzy, každý chodí jako tělo bez duše. Venku je zataženo, prší….

JULIET

Když jsem vstoupila do pokoje pro hosty, zahleděla jsem se na brečícího Andyho a spící Kristen. Tu holku, která nikdy nešetřila humorem, která si jela svoje na podium a byla tak perfekní kamarádka, až sestra. Bolelo mě to, neskutečně. Tak jsem si k němu klekla, ruce mi položila na záda a plakali jsme spolu.

Dobrý podvečír. Moji milí čtenáři, které tak moc miluju. Do tohoto díli jsem dala všechno. Dokonce se mi i zaleskly slzy v očích. Jak se vám díl líbí dejte vědět do komentářů.

MILUJU VÁS <33

Vaše Majuš.