STORY OF MY COMPLICATED LIFE (Black Veil Brides)

Nebude to procházka růžovým sadem

KRISTEN

Absolutně jsem neřešila moji svatbu. To budu dělat až na poslední chvíli. Teď se jen učím, aby ze mě byl o prázdninách magistr. Neřeším moje šaty, svatebčany, ozdoby, kraviny. Na to teď kašlu. Neřeším to. Ale potřebuju taky na chvilku vypnout a tak jsem si oblékla pohodlné oblečení, sluchátka, mobil a vyšla do ulic L.A. Ashley někde cvičí psa a ostatní se jen tak poflakují doma.

Procházela jsem ulicemi, hudba mi v uších zněla a já si přehrávala, co mi vlastně čeká. Nevím, jestli to tak chci. Nevím prakticky nic. Slunce už pomalu zapadalo a ke mně se najednou přiřítil malý chlapeček. Očka byla podlita slzami a klepal se. Chytil mě za ruku a zoufale řekl:

„Alex, Alex." A zatáhl mě do nějaké barabizny, které byla neobyvatelná.

Nepobrala jsem, co po mě chce. Jen jsem ho následovala a bála se.

Přivedl mě do pokoje. Rozbité stěny, všude rozbitý nábytek, stříkačky, papírky, nepořádek. Bylo mi z toho všeho špatně. Vypadalo to jako nějaké feťácké doupě a pak jsem si uvědomila, že nejsem daleko od pravdy. Chlapeček mě přivedl do místnosti, kde byla na zemi špinavá madrace, na které ležel Alex. Měl rozpíchanou ruku, v druhé ruce držel stříkačku, hlava byla zakloněna dozadu, víčka zahalovaly kdysi krásně zelené oči a z pusy se mu linula pěna.

„Alexi!" rychle jsem si k němu klekla, chytla ho za ramena a třepala s ním.

„Nemůžeš to udělat! Nesmíš!" slzy se tlačily do očí a já musela jednat.

Hlavu jsem mu podržela rukou a zjistila tep. Hned na to otevřel oči a podíval se upřímným pohledem na mě.

„Miloval jsem tě, Kristen, miloval. Teď už nemá cenu tady být, buď šťastná, nevyčítej si to. Už tady nechci být."

Slzy se mi okamžitě vydraly z očí ven a Alex zase upadl do bezvědomí.

„Alexi!" zakřičela jsem a položila jej na zem.

„Volej sanitku!" zařvala jsem na klučinu, který si i hned vzal můj mobil, dál jsem jej nesledovala. Rozerval jsem mu tričko na hrudi a začala resuscitovat. Tak moc mi to připomnělo situaci s CCm, až jen kapsy slz dopadaly na jeho tričko poseté krví.

„Nedělej to! Za to ti to nestojí!" křičela jsem a pokračovala. Nic, žádná odezva, žádné znamení.

„Prosím." Hlesala jsem.

„Paní Beates, je to zbytečné, udělala jste maximum, je tady váš přítel. Děkujeme vám." Zvedl mě záchranář ze země a soucitně se mi podíval do skelných očí.

Naposled jsem se podívala na to Alexovo tělo, umřel mi pod rukama. Jakmile jsem propukla v pláč, Ashleyho ruce se okamžitě obmotaly kolem mě a schoulily si mě do jeho náruče.

„Už bude dobře, zasloužil si to."

„Nech mě!" vší silou jsem se mu vymkla a utekla pryč, daleko od něj, daleko od všech...

Zdravím vás, nemám dnes moc náladu, ale to neřešte. Nebudu vás tím zatěžovat. Určitě komentujte, písnička pro Batmanku :D, ale i pro vás všechny v mediích.

MILUJU VÁS <33 MOC, MOC, MOC.

S láskou vaše Majuš.