Soud

256 40 1
                                    

Nepobírala jsem ty události, co se u nás doma staly. Počítala jsem s trestním oznámením, což se taky stalo a před dvěma dny přišel dopis s tím, že se mám dostavit k soudu. Jsem odhodlaná bojovat, nevzdávat to. Jsem připravena se bít do konce, tak jak mě to táta učil a jak mě to vlastně i život naučil.

A už přišel ten den, kdy musím být ještě silnější než kdy jindy. Oblékla jsem si upnuté bílo černé šaty, nějaké doplňky a lodičky. S líčením jsem to nijak nepřeháněla a vlasy jsem si jen rozčesala a svázala do drdolu. Svědek bude Andy, zná mě už od mala. Druhý svědek bude Ashley. Tihle dva a Juliet se mnou pojedou.

Nervozita se mnou cloumala celou cestu, i když mě Ashley držel za ruku. Právník čeká už na místě a všechno jsme si předem domluvili. Slíbil, že mě z toho vyseká. Vystoupili jsme před obrovskou budovou a mně se chvěla kolena.

Jakmile jsme do ní vešly, polil mě studený pot. Kluci si sedli před tu síň, kde mě čekal i právník. Stiskl mi ruku a řekl, že to zvládneme. Juliet ke mně přišla a objala mě. Pak i Andy a nakonec i Ashley. Dodalo mi to poslední síly, zvládnu to, musím.

Pomalým krokem jsme přišli do té síně, přešli ke stolu napravo. Naproti nás stál můj bratr s úsměvem na tváři a vedle něj jeho právník. Můj bratr- alias pan navrhovatel. Mezi našimi stoly na konci místnosti seděla za vysokým stolem soudkyně. A uprostřed místnosti byl vyšší stolek, takový, jako bývá v restauracích, když vás usazuje k rezervovanému stolu.

„Dobrý den. Posaďte se a začneme se soudem." Silným hlasem nás usadila soudkyně

„Zahajuji jednání v právní věci pana navrhovatele Michala Beates, proti odpůrkyni Kristen Purdy Beates, o návrhu na únos dcery pana Beates."

Poté se nás zeptala, jestli trváme na návrhu, teda hlavně bratr atd.

„Pane zástupce navrhovatele, můžete se ptát." Pobídla právníka mého bratra.

Já se postavil a s odhodláním jsem byla připravena mu vše zodpovědět.

„Jak se živíte?"

„Jsem zpěvačka, mám svou kapelu."

„Máte děti?"

„Zatím ne."

„Váš manžel je taky v kapele?"

„Ano."

„Kolik vztahů jste měla před vaším manželem?"

„Asi čtyři dlouhodobé."

„Mám tady napsáno, že jste často utíkala z domu?"

„Ano, to je pravda. Měla jsem k tomu důvody."

„Jaké?"

„Přestěhovali jsme se z Ameriky, zpátky do Česka. Musela jsem opustit mého nejlepšího kamaráda, dá se říct bratra, který mě měl tak rád. Musela jsem přijmout svého biologického bratra."

„To vám dělalo problém?"

„Ano. Můj bratr se o mě nikdy nezajímal. Většinou ani nebyl doma, nevšímal si mě. Nebyla jsem pro něj důležitá."

„Co lžeš?!" neubránil se emočnímu výlevu můj bratr.

„Pane navrhovateli, uklidněte se!" uzemnila ho soudkyně.

„Míváte občas noční můry, jste dost výbušná, můžete mi to vysvětlit?"

„Po mých zkušenostech s muži, to tak je."

„Nemáte děti, to by odpovídalo tomu, proč jste jej unesla."

„Pane obhájce! Zdržte se prosím unáhlených závěrů a ptejte se konkrétně!" ozval se hlas soudkyně a mě už bylo z tohoto „výslechu"zle.

„Můj bratr chtěl pomoct!"

„?"

„Volal mi, byl na dně. Jakmile jsem přijela, absolutně se o malou nestarali. Byli tam ve špíně, v nepořádku, můj bratr se neustále opíjel. Izabelu malá ani nezajímala, kašlala na ni. To já jsem se o ni celý týden starala."

„Zase lžeš! My se o ni starali!"

„Proč jste si ji teda vzala s sebou!"

„A to jsem ji tam měla nechat? V takových podmínkách, když ani já sama jsem to nezvládala? Byl to hrůza."

„Byla jste asi dvakrát v nemocnici, hazardovala jste se životem na moto závodech. A to vám přijde adekvátní?"

„Já jsem nehazardovala, tohle si vyprošuju!"

„Už nemám další otázky." Posadili jsme se a postavil se můj obhájce.

„Pane navrhovateli, jak se živíte?"

„Jsem kuchař."

„Jak dlouho žijete se svou přítelkyní?"

„Asi půl roku."

„Proč jste se o svou sestru nezajímal?"

„Měla svou kapelu, toho svého umělce a jeho rádoby super kamarády."

„Jak vycházíte se svými rodiči?"

„Výborně."

„To si nemyslím. Vaši rodiče poslali písemnou zprávu a já z ní teď zacituji hlavní část. „Našemu synu už nemůžeme věřit. Bohužel nám ukradl nejednou peníze. Teď s ním nevycházíme moc dobře."

Pak už to šlo velmi rychle. Přišel Andy a toho se taky ptali. Následně i Ashe. Pak svědků i Michala, což byla podnapilá Izabela a to soudu stačilo, aby udělal rozsudek.

Vyhrála jsem to. Nic mě nečeká. K Michalovi pošlou sociálku a bude mít další postihy. Což už mi je jedno, hlavně, že malá už bude v pohodě.




ČUS! Tak je to konečně za mnou/ náma. Písemky dopsány (docela spěšně) a teď jen lehárko a pak prázdniny. Fakt rychle to utíká. Každopádně teď budou díly častěj, bude víc času atd.

MILUJU VÁS <33 KOMENTÍK POTĚŠÍ

S láskou vaše Majuš!

STORY OF MY COMPLICATED LIFE (Black Veil Brides)Kde žijí příběhy. Začni objevovat